První říční lázně v Třebíčí byly vybudovány již v roce 1910 při pravém břehu řeky Jihlavy. Areál na její levém toku vznikl v letech 1933–1934 jako moderní městské koupaliště  s kapacitou 1200 osob podle projektu brněnského architekta Bohuslava Fuchse. V rámci jeho tvorby jde o ojedinělé dílo, nikoli typologicky, neboť architekt měl za sebou již několik venkovních lázeňských areálů v Brně – rekonstrukci říčních lázní Riviéra (1927) či lázní na Svrateckém náhonu (1928) nebo letní lázně v Zábrdovicích(1930 –  třebíčské lázně se v rámci katalogu jeho děl liší především použitím dřeva jako hlavního konstrukčního materiálu.
Dvoupodlažní objekt převlékacích kabin je koncipován jako subtilní dřevěná skeletová stavba na půdorysu protáhlého písmene L se čtyřmi předsazenými schodišti. Po celé délce podlaží je veden otevřený ochoz, na který navazují převlékací kabiny uzavřené kazetovými dveřmi. Dispozice jednotlivých křídel se liší podle funkčního členění, přičemž centrální část v přízemí byla určena pro občerstvení a hygienické zázemí. Pultová střecha s mírným sklonem je nesena dřevěnými sloupy přes obě podlaží a kryta plechem. Budova převlékáren se dochovala ve vysoké míře autenticity, včetně původní dřevěné konstrukce, dispozičního řešení i řady detailů ( pouze původní barevnost se nepodařilo zjistit, ta současná je novodobá)  a v roce 2011 byla prohlášena kulturní památkou. 
Architektura se vyznačuje lehkostí, přehledností a přímým vztahem k okolní krajině malebného údolí řeky Jihlavy.
Areál byl kompletně rekonstruován v letech 2024–2025 a následně znovu otevřen veřejnosti.

Budova říčních lázní Polanka je  výjimečným dokladem schopnosti Bohuslava Fuchse při navrhování rekreačních staveb reagovat na přírodní prostředí, podobně jak tomu učinil například v letním koupališti Zelená žaba v Trenčianskych Teplicích, jejichž projekt vznikl rok po otevření třebíčských lázní. 

Lucie Valdhansová