Penziony Avion, Viola, Radun a Iva, navržené Bohuslavem Fuchsem, vzbudily v době své realizace velkou pozornost pro své odlišné architektonické pojetí ve stávající výstavbě města. O jejich výjimečnosti svědčí i to, že tato část lázní byla nazvána podle barvy jejich fasád s bílou nebarvenou omítkou. Proč právě mladý architekt získal ve své době takovou lukrativní zakázku? Fuchs měl v Luhačovicích rodinné vazby a podrobně je znal od své účasti v soutěžích na úpravy lázeňského centra. Architekt důsledně řešil optimální a ekonomické využití parcel i začlenění staveb do lázeňského prostředí. V roce 1927 navrhl způsob zastavění novými penziony v blízkosti léčebného pramene Aloiska pro manžele Josefa a Marii Martiníkovy (Radun, 1928), pana Františka Svobodu (Viola, 1928), manžele Ambrožovi (Avion, 1927–1928), Jahodovy (Iva, nyní Charleston, 1928) a Rosenbergovy (Kras, to nebyl Fuchsův projekt). Zakládací podmínky ve svahu a blízko podloží k lázeňské léčbě využívaného pramene byly komplikované a vyžadovaly řadu opatření. Vzdálenost vil mezi sebou byla stanovena nejméně na 10 metrů a 5 metrů od sousedních hranic, měly mít předzahrádky a jednotné ploty.
Jako první začala v budoucí Bílé čtvrti roce 1927 výstavba penzionu Avion pro architektovy příbuzné, v následujícím roce byly postaveny další tři penziony: Viola, Radun a Iva. Měly podobné organicky propojené členění s obytnou částí sloužící majiteli domu, část s byty pro hosty a část společenskou. Vzájemným pronikáním jednotlivých částí prostoru dosáhl architekt bohatý pohledový účinek. V souladu s interiérem a jeho prostorovou skladbou koncipoval také plasticky členitá průčelí. Podle funkčních dispozic řešil objekty asymetricky a doplnil je otevřenými i krytými balkony a terasami. Tím narušil homogenní hmotu staveb a částečné otevřel domy do okolní přírody. Jednoduché čisté tvary tvoří skladebné systémy s vyváženými proporcemi. Pravoúhlé členění bylo završeno plochými střechami.
K architektovým nejvýraznějším dílům patří penzion Radun. Stavba má vzhledem ke svažitému terénu, do něhož byla zasazena, dva suterény, přízemí a dvě patra. Složité zakládací podmínky vyřešil architekt pomocí ustupujících podlaží a kaskádou odpočinkových teras. Od počátku byl Radun koncipován jako rodinný penzion, zajišťující stravování i společenské vyžití hostů. Během krátké doby přišla rodina Martiníkova o svůj penzion dokonce dvakrát. Poprvé byl zabaven Němci za druhé světové války. V roce 1948 museli Martiníkovi svůj majetek nuceně opustit. Znárodněná vila sloužila jako rekreační objekt pro pracovníky ÚV KSČ. Od 1. října 1951 byla v penzionu Radun zřízena dětská léčebna. Současní majitelé citlivě obnovili nejen významnou funkcionalistickou památku i jejího ducha, ale také jeho společenský význam. Po odborně i finančně náročné rekonstrukci podle architektonického návrhu Simony a Davida Maliňákových nyní penzion Radun úspěšně funguje jako čtyřhvězdičkový hotel rodinného typu.
Také osud ostatních Fuchsových penzionů byl podobný. Byly znárodněny, v restitucích vráceny potomkům majitelů a po menších či větších rekonstrukcích jsou dnes provozovány opět jako penziony.
Tyto výrazné Fuchsovy stavby jsou charakteristické přirozeným vyrůstáním z prostředí. Ve shodě s vývojem světového funkcionalismu se v Luhačovicích architekt snažil o důsledné naplnění novodobé úlohy architektury – architektonického souladu s přírodou a progresivního technického provedení. Penziony v Bílé čtvrti byly po Jurkovičových stavbách dalším pokusem o jednotné pojetí lázeňské výstavby a staly se nejvýznamnějším příkladem moderní architektury v Luhačovicích i inspirací pro další stavebníky. I dnes působí nadčasovým dojmem, na rozdíl od soudobých realizací v jejich okolí, které narušily původní charakter Bílé čtvrti.
V sousedství penzionů v Bílé čtvrti byly roce 1930 postaveny také bazény obecní letní plovárny se skokanským můstkem. Penziony byly s plovárnou spojeny schodišti v jednotný organický celek. V roce 2010 nahradil plovárnu krytý bazén.
Ladislava Horňáková