V meziválečném období se československý stát intenzivně zabýval otázkami sociální péče a důstojného bydlení pro nejchudší vrstvy obyvatel a to i systémem různých finančních pobídek pro obce. Řešit tento problém měla ambici i Bystřice pod Hostýnem, která v roce 1924 oslovila architekta Bohuslava Fuchse, jež měl za sebou v obci již dvě významné realizace, se zadáním projektu “asylu chudých”. První dvě varianty návrhu, určené pro nároží ulic Rusavské a Hostýnské, byly překvapivě velkorysé. Fuchs v nich uplatnil svůj tehdejší výrazový repertoár – kombinaci režného zdiva a hladké omítky, výrazné horizontální i vertikální členění a monumentální práci s hmotou. Město však rozhodlo o snížení nákladů na stavbu, což znamenalo zásadní obrat. A současně byl projekt přesunut na jinou parcelu, na konec dnešní Sušilovy ulice. Architekt projekt tedy potřetí přepracoval do podstatně úspornější podoby. Dominantním estetickým i funkčním prvkem dvoupodlažní budovy na půdorysu písmene L se stal schodišťový nárožní rizalit z režných cihel s průběžným oknem. Ostatní fasády byly hladce omítnuté a členěné rastrovými okny.
Budova byla v pozdějších letech adaptována pro potřeby základní školy, kdy došlo k výměně oken i střešní krtiny, v základu si však uchovává původní charakter.