Klostermannova chata v Modravě na Šumavě dostala název po zesnulém spisovateli Karlu Klostermannovi (1848–1923), který svou tvorbu zasvětil krásám Šumavy. Podle Časopisu turistů měla být určena hlavně „pro turisty a ku kratšímu pobytu“. Chata v Modravě byla umístěna velmi výhodně na křižovatce cest schwarzenberského panství. Jednalo se opět o strategicky vybrané místo, neboť ve střední a jižní části Šumavy KČST ještě neměl realizován vlastní objekt.
V roce 1921 původní projekt Bohuslav Fuchs popsal takto: „Vchod rozděluje přízemí na část letní a zimní. Letní jídelna, se dvěma verandami obrácenými k jihu a východu (způsobilá uzavření a vytopení), poskytuje pohodlnou prostoru 98 turistům. Zimní jídelna (23 míst) připojena ke kuchyni a bytu hostinského tvoří v zimě jeden vytápěný celek. K hospodářství hostinského přísluší sklep, černá kuchyně s pecí a komorou, chlév, dřevník a dvorek. Pro hosty připojena lázeň, sprchy a záchody. Hostinské pokoje: v prvním patře 15 pokojů, v prvním podkroví 6 pokojů a dvě společné noclehárny, v druhém podkroví studentská noclehárna.“ Fuchsův projekt z roku 1921 otištěný v Časopise turistů, byl mnohem radikálnější, abstraktnější a trochu přeběhl svou dobu, připomíná spíše jeho pozdější realizaci pro horský hotel Vlčina ve Frenštátě pod Radhoštěm, který vznikl až ve 40. letech 20. století. V realizaci se pak architekt vrátil k více tradičnímu pojetí. Je zajímavé, že v témže roce (1921) vypracoval pro KČST podobný tradičněji pojatý projekt pro chatu Na Padrti, která však nebyla realizována. Je možné, že nakonec vycházel spíše z tohoto projektu.
Objekt realizoval stavitel Karel Valenta z Vlachova Březí, technický dozor stavby vedl architekt Ladislav Machoň, člen stavební komise KČST. Základy byly z kamene, část přízemí tvořilo lomové zdivo, zbývající část obvodových stěn přízemí srubová konstrukce 30 cm a v patře 20 cm silná, dřevo na stavbu stavitel použil ze schwarzenberských lesů a okolí.
Původní vnitřní nosné stěny byly srubové, 10 cm silné, všechny vnitřní stěny opatřeny obkladem 2 cm silnými prkny. Střechu pokrýval dvojitý šindel, stejně tak vnější srubové stěny. Rovněž schodiště bylo dřevěné. V suterénu se nacházely sklepy a lednice, v přízemí rozlehlá letní jídelna, oddělená sloupy od zasklené verandy, dále malá zimní jídelna, pokoj nájemce, kuchyň, pomocná kuchyně, dva chlévy a garáž. V patře architekt umístil patnáct hostinských pokojů, v podkroví dvě noclehárny (později upraveno na společnou noclehárnu a dvanáct pokojů), na půdě dva pokoje pro personál. Nábytek podle návrhu českého kuboexpresionistického architekta, scénografa a designéra Vlastislava Hofmana dodala firma Artěl. Hofman patřil mezi zakládající členy tohoto umělecko-průmyslového družstva, ale na rozdíl od Pavla Janáka nebo Josefa Gočára nebyl ve dvacátých letech 20. století zastáncem tzv. národního slohu. Ihned po vzniku československé republiky se k tomuto tématu vyjádřil: „Národní smysl současného hnutí a umění je požadavek mravní. … Ale je jisto, že národní hnutí i národní umění tvořiti je věc osudová. Každý není však k tomuto osudu stvořen.“ Jeho „nábytek pro horskou chatu“, jak můžeme vidět na návrzích z roku 1922 vycházel spíše z jednoduchých kubizujících až empírových prvků, byl dvoubarevný a jen s malým detailem stylizovaného rostlinného dekoru.
Chata byla dokončena v roce 1924, náklady na její výstavbu činily asi 920 tisíc Kč včetně elektrifikace a gravitačního vodovodu. Chata původně určená jen pro letní pobyt.
Vzhledem ke své poloze sloužila chata během druhé světové války říšské branné moci, po válce pak Pohraniční stráži, později k odborové rekreaci zaměstnanců společnosti Škoda Plzeň. Klubu českých turistů v Sušici se v restitucích nepodařilo chatu získat zpět. Počátkem devadesátých let 20. století byl objekt kvůli špatné statice uzavřen, ale v roce 1996 prohlášen za kulturní památku. V roce 2002 se započalo s jeho kompletní rekonstrukcí pod dohledem Správy Národního parku Šumava, Národního památkového ústavu a dalších institucí. V dubnu 2004 byla chata opět zprovozněna do podoby luxusního hotelu v soukromém majetku.
Markéta Svobodová
Literatura
Iloš Crhonek. Architekt Bohuslav Fuchs. Celoživotní dílo. Brno, Petrov, 1995, s. 12–13.
Zdeněk Kudělka. Bohuslav Fuchs. Praha, NČSVU, 1966, s. 59.


