Na místě starších parních a vanových lázní byla v letech 1936–1937 realizována nová budova městských lázní podle návrhu Bohuslava Fuchse. Architekta v této době s Uherským Hradištěm již pojil profesní vztah – byl autorem přestavby městské spořitelny i přístavby Slováckého muzea.
S projektováním lázní měl Bohuslav Fuchs bohaté zkušenosti, o téměř desetiletí dříve začal intenzivně spolupracovat s brněnskými městskými vodárnami na budování celého systému veřejných lázní v moravské metropoli. Z nichž zejména jeho komplex Městských lázní v Brně-Zábrdovicích (1931–1932) získal mezinárodní pozitivní ohlas. Estetiku i funkční rozvržení, které Fuchs uplatnil právě v budově zimních lázní v Zábrdovicích modifikoval o několik let později také do projektu nových městských lázní v Uherském Hradišti. Čtyřpodlažní horizontální stavba na ploše 359m2 je provedena jako monolitická železobetonová konstrukce s charakteristickým žebrovým stropem a plochou střechou. Hladce omítnutá fasáda byla rytmizovaná pásy oken různých velikostí a tvarů, která do interiéru přiváděla dostatek denního světla. Dispozičně byly lázně navrženy jako komplexní zařízení pro tělesnou hygienu i rekreaci. Do přízemí byl situován menší bazén (4,5 x 11,11m) a dva bazénky s horkou a studenou vodou, dva masážní stoly, finská i parní sauna, pitný pramen, sedací lázně a lázně pro nohy, očistné sprchy i zázemí kabin. Hlavní plavecký bazén byl situován ve druhém podlaží, s otevřeným klenutým stropem a galerií, kde měl sídlo holič, manikúra a pedikúra a nechyběl ani bufet a odpočívárna s výhledem na hlavní bazén. Ve druhém podlaží byly také prostory šaten. Pro denní hygienu obyvatel města bylo určeno jedenáct van, devět sprch a dvě vany s léčebnou a bahenní kůrou ve třetím podlaží, jehož terasa obrácená do vnitrobloku sloužila jako sluneční lázeň. 

Městské lázně patřily k oblíbeným místům odpočinku obyvatel Uherského Hradiště všech věkových kategorií, dlouhá léta sloužily výuce plavání pro celý region. Zásadní proměnu prodělala budova v roce 1971, kdy byla při rekonstrukci vestavěna nová bazénová hala. Tento zásah znamenal zánik střešní terasy a narušil tak původní architektonický koncept. Ve stejném období byl vyměněn i původní nápis „lázně“ v minuskách nad vstupem za výrazné verzálkové označení „LÁZNĚ“. Po otevření nového bazénu v nedalekém sportovním areálu na počátku 90. let pozbily městské lázně svůj význam. Provoz byl ukončen v roce 1992 a objekt zůstal uzavřen. V roce 1997 jej město prodalo soukromému vlastníkovi, který do budovy neinvestoval a nechal ji chátrat. Této neblahé situaci nepomohlo ani prohlášení nemovitosti kulturní památkou roku 2003. Další desetiletí zůstávala v neutěšeném stavu. V roce 2014 vznikl studentský projekt postupné rekonverze lázní a několik osvětových akcí na jejich záchranu. Teprve nyní se nový soukromý majitel pustil do kompletních oprav objektu, výrazně se však promění jeho funkce, původní lázně budou adaptovány na 24 bytových jednotek a restauraci.

Lucie Valdhansová