Hotel Vlčina ve Frenštátě pod Radhoštěm patří k nejvýznamnějším realizacím pozdní tvorby Bohuslava Fuchse a zároveň k pozoruhodným příkladům meziválečné architektury reagující na regionální kontext. Hotel stojí v oblasti zvané na Horečkách a měl být součástí větší urbanisticko architektonické proměny místa podle Fuchsova návrhu z let 1939–1940. Jeho součástí měla být také přestavba penzionů a komplexu kolem hotelu Pantáta a současně vybudování rekreačně-kulturního areálu s plaveckým bazénem, dětským hřištěm a divadelním amfiteátrem v nedaleké přírodní kotlině. Tyto velkorysé plány však přerušila druhá světová válka, během níž však byl postupně stavěn hotel Vlčina podle Fuchsova návrhu z roku 1940. Stavbu moderního horského hotelu iniciovalo město Frenštát a její realizaci  zadalo firmě Ing. Bohuslava Bloudka z Brna. Přestože některé části objektu byly užívány již během války, oficiální otevření hotelu se uskutečnilo až po jejím skončení, 18. července 1946. Krátce poté jej navštívil Edvard Beneš s manželkou Hanou. 

Vznik hotelu spadá do období zásadní proměny Fuchsovy architektonické tvorby. Přední představitel brněnského funkcionalismu se na přelomu 30. a 40. let postupně odkláněl od tzv. bílého funkcionalismu s hladkými omítkami, ocelí a sklem a obracel se k výraznějšímu, materiálově bohatšímu pojetí architektury. V době protektorátu hledal inspiraci v domácí stavební tradici a regionálním lidovém stavitelství, zejména v typologii horských chalup. Tento posun byl motivován nejen esteticky, ale i prakticky – válečné hospodářské poměry omezovaly dostupnost moderních materiálů - zejména oceli a podporovaly využívání místně těženého dřeva a kamene.

Objekt je komponován jako rozlehlá horská stavba se sedlovými střechami, vikýři a výrazným členěním hmot. Fasády kombinují obložení lomovým kamenem a dřevem, čímž architekt citlivě reagoval na beskydské prostředí a krajinný charakter místa. Přestože exteriér evokuje tradiční horskou architekturu, interiér byl vybaven veškerým komfortem soudobého hotelového provozu – restaurací, barem, společenskými prostory i ubytováním s příslušenstvím a byl v interiéru bohatě umělecky vyzdoben na základě architektovy koncepce. Hlavními motivy byly místní historie a tradice i krajina. Autorem nástěnných maleb ve společenských místnostech, zobrazujících Historii Frenštátu byl Antonín Strnadel a Eduard Milén vytvořil alegorii soutoku frenštátských řek – Tři řeky. Dřevořezby s lidovými motivy jsou dílem Karla Langera.

Na práci svého otce navázali jeho děti Kamil Fuchs a Alena Korvasová, podle jejichž návrhu proběhla v letech 1978–1988 rekonstrukce hotelu, jeho nové interiérové vybavení a to včetně výtvarné výzdoby (ta původní byla pietně rekonstruována) i doplňkové umělecké výzdoby a to do posledních detailů včetně prostírání a keramiky. V průvodní zprávě se dočítáme, že “technické a vybaveností parametry objektu za téměř 40 let provozu nemohou již vyhovovat současným názorům a nárokům. Z těchto důvodů bylo po zralé úvaze rozhodnuto o celkové rekonstrukci hotelu, včetně nového vyřešení interiérů. [...]Stavební úpravy jsou vyvolány především kategorickým požadavkem na vybudování kompletního hygienického vybavení (WC, sprcha, umyvadlo) u každého pokoje, pouzeu pokojů v přízemí a appartementů se uvažuje s vanami. Tyto hygienické buňky jsou v návrhu řešeny dispozičně tak, že využívají stávajících prostorných předsíní. Celkové výtvarné pojetí interiérů vychází z charakteru architektonického řešení celého objektu a respektuje i základní použití materiálů. Navržené řešení je tvarově jednoduché, bez použití momentálně módních prvků…použité materiály by měly být v maximální míře přírodního, až rustikálního charakteru, aby evokovaly lidovou tvorbu, poněvadž jednou ze základních myšlenek architektonické kompozice objektu jsou právě určité reminiscence na lidovou architekturu.”

Po revoluci byl objekt uzavřen a chátral, v  současnosti změnil majitele, který provádí drobné opravy. 

Lucie Valdhansová