Nedostatek bytů byl po 1. světové válce výrazný v celé Československé republice. K největším architektonickým úkolům patřila bytová výstavba v novém hlavním městě slovenské části republiky – v Bratislavě –, kde bylo zapotřebí navrhnout a realizovat v relativně krátkém období velký počet bytů pro obyvatele přicházející za prací z regionů Slovenska i z Čech. Přestože se tempo bytové výstavby úspěšně rozběhlo, blížící se hospodářská krize na přelomu 20. a 30. let tento trend utlumila. Situace se však pomalu stabilizovala, a tak v polovině 30. let vzniklo v Bratislavě několik architektonicky hodnotných bytových domů.

Největší podíl měla družstevní výstavba pro sociálně nejslabší obyvatele a střední vrstvu, vznikaly však i nájemní domy s malým počtem menších bytů. Rentabilitu tohoto typu nájemních domů determinovala legislativa určující státní podporu zejména pro výstavbu menších bytů; jeho formální projev a dispoziční řešení zase vycházelo z aktuálního architektonického diskurzu. Poptávku po menších, avšak moderně vybavených bytech podpořila i stoupající zaměstnanost žen, pro které se péče o domácnost racionalizovala právě na redukovanější a promyšleně uspořádané ploše bytu. Jeden z takto navržených bytových domů představuje právě nájemní dům Zuzany Rosenthalové.

Tento funkcionalistický bytový dům postavili na místě staršího pavlačového domu na Hviezdoslavově náměstí. Zbourání původního domu a realizaci nového iniciovali manželé Rosenthalovi. Návrhy domu pro ně vytvořil za blíže neznámých okolností architekt Bohuslav Fuchs. Nepříznivou orientaci hlavní fasády na sever – do náměstí – architekt zmírnil pootočením balkonů směrem na západ, což zajistilo jejich delší oslunění. Právě balkony se staly příčinou zdlouhavého posuzování projektu domu úřady, které je považovaly za esteticky nevyhovující. Zuzana Rosenthalová však za Fuchsův projekt rázně argumentovala, když poradnímu sboru městského notářského úřadu napsala dopis, v němž uvedla, že tento krásný dům navrhl jeden z nejvýznamnějších architektů z Brna. Neschválení tohoto projektu by podle ní bylo „omezením uměleckého hnutí“.

Dům byl po svém dokončení podroben i kritice v časopise Slovenský staviteľ, kde autor napsal, že podle něj jsou byty na exponovaném pozemku nevhodné a lepší volbou by byly spíše kanceláře. Domu vyčítal i kubus arkýře na fasádě do Paulínyho ulice, který působí příliš těžkým dojmem. Ani „příliš rozlámané“ průčelí z Hviezdoslavova náměstí podle této recenze není dobré, protože představuje jakýsi romantický kubismus odporující zásadám moderního urbanismu.

Dům se skládá ze dvou bloků A a B. V přízemí orientovaném do náměstí architekt navrhl kanceláře, ve vyšších podlažích malometrážní byty s vysokým standardem. Byty mají centrální, jen nepřímo osvětlenou halu, příslušenství odvětrané do světlíku, prostorný obývací pokoj a pokoj pro služku. V bloku B se nacházejí garsoniéry.

Nájemní dům paní Rosenthalové je jedním z příkladů pronikání moderní architektury třicátých let do historických struktur města v prostoru Hviezdoslavova náměstí. Přestože dobová kritika jej vnímala problematicky, dnes jej považujeme za hodnotný a inovativní vstup do zástavby reprezentativních prostor městské promenády.

Katarína Haberlandová