V roce 1945 obnoveno ministerstvo výživy Československa mělo mít v odpovědnosti centrální organizaci zemědělské distribuce, v praxi byla situace do roku 1948 odlišná. Malé družstva, svazy a velké syndikáty, podnikající v oblasti výkupu, skladování a prodeje obilí, často působící už v meziválečném období, pokračovali ve své činnosti. Na přelomu čtyřicátých a padesátých let tak bylo zbudováno především v režii místních družstev několik obilních skladišť, které pokračovali v meziválečném architektonickém tvarosloví.

V roce 1948 si místní židlochovické družstvo nechalo naprojektovat nové obilní skladiště u brněnského architekta Bohuslava Fuchse. Místo novostavby bylo zvoleno při železniční trati určené pro osobní a především nákladní dopravu do nedalekého cukrovaru. Objekt byl dokončen až v roku 1953, kdy skladiště a okolitý areál měl v správě už Krajský výkupní podnik Brno. Sedmipodlažní skladiště konstrukčně využívající železobetonový skelet je materiálově charakterizováno odhaleným cihelným zdivem. Výsledná realizace v porovnání s prvními návrhy z roku 1948 z části ustoupila od výrazných horizontál pásových oken, nejvyšší podlaží je naopak rytmizováno úzkými vertikálními okenními otvory. Celkový výraz je výsledkem konstrukce využívané v průmyslové architektuře a zvoleného neomítnutého materiálu. Netradičně řešená střecha, v podobě dvojité valbové střechy, částečně rozkládá rozměrově nesmírný objem objektu.

Obilní skladiště v Židlochovicích představuje ojedinělý a dochovaný projekt průmyslové architektury od Bohuslava Fuchse. Polohou nedaleko židlochovického zámeckého parku objekt doteď tvoří výškovou a objemovou dominantu celého města ale i širšího okolí. Ve srovnání s typově a časově obdobnými realizacemi se industriální objekt dochoval ve výjimečně původním stavu, navíc s částí autentického strojního vybavení.

Filip Kyrc