Dům na Velehradské třídě čp. 682 byl postaven v letech 1940–1941 podnikatelem Janem Noščákem jako součást dvojice funkčně provázaných objektů (spolu s domem čp. 683). Oba domy vznikly na základě společného stavebního povolení a představují příklad účelové meziválečné architektury reagující na potřeby průmyslové a obchodní firmy Keramos. Zatímco sousední objekt sloužil především obchodním a odby­tovým účelům, v domě čp. 682 se nacházel byt majitele a hospodářské prostory firmy.

Architektonické řešení odpovídá pozdní fázi meziválečného funkcionalismu, kdy se důraz na účelnost, jednoduchost a provozní logiku promítal do střídmého výrazu stavby. Objekt je hmotově uměřený, s jasně čitelnou strukturou a bez dekorativních prvků, typických pro předválečnou moderní architekturu regionu.

Po roce 1945 prošly oba domy zásadní proměnou v důsledku znárodnění. Nejprve zde působily národní podniky navazující na původní keramickou výrobu, od konce 50. let se však objekty staly sídlem oblastního střediska Ústředí lidové umělecké výroby (ÚLUV) Praha. V domě vznikly kanceláře, dílny a prodejna Krásná jizba, která sehrála významnou roli v šíření soudobé kultivované bytové kultury v regionu.

Uherskohradišťské středisko ÚLUV patřilo k důležitým centrům nábytkářské výroby. Klíčovou osobností formování jeho výtvarného směřování byl architekt Vladimír Bouček (1901–1985), absolvent brněnské techniky a spolupracovník Bohuslava Fuchse. Bouček formuloval principy tzv. režného slohu, založeného na použití přírodních materiálů, tradičních technologií a respektu k tektonice předmětu. Výrobky měly být funkční, tvarově střídmé a zbavené regionální stylizace i nadbytečné dekorace.

V uherskohradišťských dílnách působila řada významných návrhářů, mimo jiné Jan Kalous či Jaroslav Procházka, jejichž nábytek – často kombinující dřevěnou konstrukci s proutěnými výplety – se stal charakteristickým znakem produkce ÚLUV. Solitérní kusy určené především pro městské interiéry i rekreační objekty se v 60.–80. letech těšily značné oblibě a výrazně ovlivnily podobu českého interiéru druhé poloviny 20. století.

Po zániku ÚLUV v 90. letech objekt krátce sloužil jako autosalon a servis vozů Citroën. V roce 2012 jej odkoupil Zlínský kraj a dům se stal součástí areálu Gymnázia Uherské Hradiště. Tím zaniklo samostatné označení čp. 682, avšak stavba nadále zůstává významným svědkem proměn funkční moderní architektury a poválečné kulturní historie města.