V roce 1884 formuloval malíř a slovácký buditel Jožo Úprka svoji výzvu: “Svým byt a svojím ostat až do skonání – náš lud sa mosí poznat! A proto udržovat v ludu všecko, co je jeho. Mělo by se založit Slovácké muzeum, kam se mosí všecko schovat, co ja našinského, aby lud sa díval na našu krásu, a budúcí pokolení vidělo, co my máme.”  V souvislosti s přípravami Národopisné výstavy českoslovanské v Praze v roce 1895, byly také na Slovácku v letech 1892–1893 organizovany malé národopisné výstavy. A 6. ledna 1895 se v Uherském hradišti konal Slovácký sjezd, na němž byl založen Ústřední národopisný výbor pro Slovácko, jež měl zajistit exponáty pro pražskou výstavu. Z něj byla později složena Komitét s cílem iniciovat vznik Slováckého muzea. To se fakticky stalo až 1. června 1914, kdy bylo v bývalém jezuitském klášteře slavnostně otevřeno Muzeum Národní jednoty v Uherském Hradišti, zejména zásluhou Josefa Kalvani a Františka Kreteze. Ten vydal roku 1915  také první číslo muzejního věstníku. A na rok 1915 byla plánována i velká výstava Slovácka, pro niž vytvořil plakát Jožo Úprka. Přípravy výstavy i chod muzea však na několik let přerušily události První světové války. 

Teprve v roce 1929 zakoupilo město budovu Střeleckého spolku s restaurací a adaptovalo ji pro potřeby Slováckého muzea, které jej začalo využívat v roce 1931. S novým sídlem přichází také velký rozvoj sbírkotvorné, výzkumné i výstavní činnosti muzea, které se významnou měrou podílelo na přípravě ambiciózní krajové výstavy Slovácka připravované pro rok 1937. Pro tuto akci, jež měla prezentovat historii a současnost Slovácka, jeho kulturu, hospodářství i přírodní bohatství, byl budován celý dočasný výstavní areál s 33 pavilony ve Smetanových sadech. Jeho součástí bylo také Slovácké muzeum, jehož výstavní kapacity však nestačily velkolepému záměru. Bylo tak rozhodnuto o dostavbě budovy, podle návrhu architekta Bohuslava Fuchse. Jemu byla zakázka přímo zadána, na popud Ladislava Červinky, tehdejšího ředitele Městské spořitelny v Uherském Hradišti (ta byla vystavěna také podle Fuchsova projektu v roce 1933). Fuchs k původní budově muzea navrhl kontrastní funkcionalistickou přístavbu, jež byla dokončena v roce 1936. Z hladce omítnutého dvoupodlažního objektu ve tvaru kvádru vystupuje dominantní schodišťový rizalit s vysutým proskleným arkýřem nad hlavním vstupem do muzea. Evokujícím řídící můstek a nautické tvarosloví mají i dvě kruhová okna po jeho levé straně. V přízemí byl velký sál s pásovými okny z východní a západní strany a v patře výstavní prostory s horním osvětlením. 

Z výtěžku výstavy Slovácko 1937 se rozhodlo město financovat další dostavbu muzejní budovy opět ve spolupráci s Bohuslavem Fuchsem. Ten v roce 1939 navrhl dlouhý trakt s provozními a kancelářskými prostory v přízemí a 160m2 výstavních sálů v patře s lucernovým osvětlením. Hmota stavby je odlehčená pilstary vynášející první patro, rytmizované lizénami. Výstavba probíhala v letech 1940–1942, avšak kvůli válečným událostem a nedostatku železa muselo být návrh upravován. 

Potřetí se k budově muzea Bohuslav Fuchs vrátil znovu v roce 1964, kdy navrhl rekonstrukci původní budovy muzea, kde vznikl nový výstavní prostor. Původní fasáda historické části muzea je však dodnes patrná a s modernistický Fuchsiovými přístavbami tvoří architektonicky zajímavý celek, jež je dnes chráněnou kulturní památkou. 

Lucie Valdhansová