V roce 1884 formuloval malíř a slovácký buditel Jožo Úprka svou výzvu: “Svým byt a svojím ostat až do skonání – náš lud sa mosí poznat! A proto udržovat v ludu všecko, co je jeho. Mělo by se založit Slovácké muzeum, kam se mosí všecko schovat, co ja našinského, aby lud sa díval na našu krásu, a budúcí pokolení vidělo, co my máme.”  V souvislosti s přípravami Národopisné výstavy českoslovanské v Praze v roce 1895, byly také na Slovácku v letech 1892–1893 organizovány malé etnologické výstavy. 6. ledna 1895 se v Uherském hradišti konal Slovácký sjezd, na němž byl založen Ústřední národopisný výbor pro Slovácko, jež měl zajistit exponáty pro pražskou výstavu. Z něj byla později složena Komitét s cílem iniciovat vznik Slováckého muzea. To se fakticky stalo až 1. června 1914, kdy bylo v bývalém jezuitském klášteře slavnostně otevřeno Muzeum Národní jednoty v Uherském Hradišti, zejména zásluhou etnografa, přírodovědce a pedagoga Josefa Kalvani a sběratele a publicisty Františka Kreteze. Kretz byl jmenován prvním ředitelem muzea a byl jím až do své smrti v roce 1929. Již v roce 1915 se měla konat velká výstava Slovácka, pro niž vytvořil plakát Jožo Úprka. Přípravy výstavy i chod muzea však na několik let přerušily události první světové války. 

Teprve v roce 1929 zakoupilo město budovu Střeleckého spolku s restaurací a adaptovalo ji pro potřeby Slováckého muzea, které jej začalo využívat v roce 1931. S novým sídlem přichází také velký rozvoj sbírkotvorné, výzkumné i výstavní činnosti muzea, mimo jiné byla obnovena myšlenka uspořádat krajovou výstavu Slovácka. Pro tuto velkolepě pojatou akci, jež byla naplánována na rok 1937, a která měla prezentovat historii a současnost Slovácka, jeho kulturu, hospodářství i přírodní bohatství, byl podle projektu Adolfa Roštlapila budován celý dočasný výstavní areál s 33 pavilony ve Smetanových sadech. Jeho součástí bylo také Slovácké muzeum, jehož výstavní kapacity však nestačily velkolepému záměru. Město přistoupilo k jeho dostavbě. Zakázka byla přímo zadána architektu Fuchsovi, a to na popud Ladislava Červinky, tehdejšího ředitele Městské spořitelny v Uherském Hradišti, jejíž přestavbu projektoval právě tento významný brněnský architekt. Fuchs k původní budově muzea navrhl kontrastní funkcionalistickou přístavbu, jež byla dokončena v roce 1936. Z hladce omítnutého dvoupodlažního objektu ve tvaru kvádru vystupuje dominantní schodišťový rizalit s vysutým proskleným arkýřem nad hlavním vstupem do muzea, evokujícím řídící můstek parníku. Tehdy funkcionalisty oblíbené nautické tvarosloví mají i dvě kruhová okna po levé straně arkýře. V přízemí byl velký sál s pásovými okny z východní a západní strany a v patře výstavní prostory s horním osvětlením. 

Z výtěžku velkolepé Výstavy Slovácka 1937 se rozhodlo město financovat centrální národopisné muzeum Slovácka. Na konci roku 1939 městská rada deklarovala tento záměr a to společně s vybudováním studijního ústavu pro lidovou kulturu a školu lidové kultury. Bohuslav Fuchs vytvořil studii možného rozvoje muzejního areálu ve Smetanových sadech, z nějž však mohla být vzhledem k válečným událostem realizována pouze přístavba k již existující budově muzea. Fuchs navrhl dlouhý trakt s provozními a kancelářskými prostory v přízemí a 160m2 výstavních sálů v patře s lucernovým osvětlením. Hmota stavby je odlehčená pilastry vynášejícími první patro, rytmizované lizénami. Výstavba probíhala v letech 1940–1942, avšak kvůli válečným událostem a s nimi souvisejícím nedostatkem železa muselo být návrh upravován, zejména konstrukce střechy. Bohuslav Fuchs byl také autorem vnitřního vybavení muzea, včetně architektonického řešení expozic a slováckého diorámatu.

Potřetí se k budově muzea Bohuslav Fuchs vrátil znovu v roce 1964, kdy navrhl rekonstrukci původní budovy muzea, kde vznikl nový výstavní prostor. Původní fasáda historické části muzea je však dodnes patrná a s modernistický Fuchsiovými přístavbami tvoří architektonicky zajímavý celek, jež je dnes chráněnou kulturní památkou. 

Lucie Valdhansová