Problematika architektonického a urbanistického řešení prostoru v sousedství Národního divadla patřila k nejcitlivějším úkolům české architektury 20. století. Myšlenka využít parcelu při Národní třídě pro divadelní či kulturní účely se objevovala již od počátku století a opakovaně se vracela v soutěžích i studiích různých autorů. Ve veřejné soutěži vypsané roku 1958 byl kladen důraz na vytvoření komplexu novostaveb zahrnujícího experimentální scénu Národního divadla, správní a provozní zázemí i veřejné funkce orientované k Národní třídě. Součástí zadání bylo rovněž trvalé propojení nového areálu s historickou budovou divadla. Z velkého množství soutěžních návrhů byly postupně vybrány koncepce, které usilovaly o odkrytí a zdůraznění hmoty Zítkova divadla jako klíčového městského monumentu. V soutěži roku 1962, pojaté jako komparativní přehlídka různých přístupů, zvítězil návrh Bohuslava Fuchse, vzniklý ve spolupráci s Kamilem Fuchsem, Mojmírem Korvasem a Alenou Korvasovou (rozenou Fuchsovou). Kolektiv projektantů ho řešil podle Zdeňka Kudělky “s vědomím, že nová budova, umístěná v těsném sousedství kulturněhistoricky důležitého objektu, nemůže poutat nadměrnou pozornost a že má aniž by ovšem potlačila své vlastní architektonické hodnoty - spíše podtrhnout jeho význam.” Novostavba byla navržena v ustoupené poloze vůči klášteru voršilek a její hlavní průčelí pojato jako lehká ocelová konstrukce se skleněnou výplní, v níž se odráží Zítkova budova Národního divadla.
Druhá fáze soutěže v roce 1964 Fuchsův rodinný tým znovu potvrdila jako vítězný. Následná studie, kterou vypracoval Bohuslav Fuchs se svým synem Kamilem, sledovala linii sousedního kláštera, čímž vznikl před novou budovou volný prostor umožňující široké otevření pohledů na hlavní průčelí divadla. Celkové řešení se vyznačovalo mimořádnou citlivostí k historickým, urbanistickým i symbolickým souvislostem místa a snahou skloubit je s principy moderní architektury.
Projektanti vycházeli dle Kudělky “z přesvědčení, že nová stavba nemá navazovat na klášter a vytvářet s ním celek, nýbrž že má naopak ve shodě se svou funkční příslušností k Národnímu divadlu souviset s jeho architektonickou dispozicí. Zasunuli proto ve své práci nové průčelí za líc průčelí klášterní stavby a navrhli je jako lehkou ocelovou konstrukci vyplněnou sklem. Materiálem a plošností tak působilo jako projev soudobého názoru, ale rytmem vertikálního a horizontálního členění i uplatněním sochařské výzdoby korespondovalo se systémem divadelního průčelí. Hlavní pohled z Národní třídy k divadlu, bohatší zatlačením novostavby, se tak měl setkat jejím prostřednictvím s měkkým, nenásilným přechodem na hmotu divadla, která naopak zasahovala do nového, severního průčelí trvalým zrcadlovým odrazem. Také tento nejmladší projev architekta tedy charakterizovala mimořádná citlivost, která dovedla skloubit řadu historických, funkčních a jiných daností s úsilím o znovunavázání kontaktu s tendencemi soudobého světového vývoje architektury.”
Práce na projektu byla přerušena po úmrtí Bohuslava Fuchse v roce 1972. V následujícím roce se Kamil Fuchs vzdal autorských práv a ta následně přešla na SÚPRMO. Kamil Fuchs si do svého deníku poznačil toto: "Tento rok se oživila záležitost Národního divadla v Praze, a bylo rozhodnuto započít na projektových pracech pro novostavbu. Po těžké úvaze a diskusích jsem se vzhledem k podmínkám kladeným jak investorem, tak generálním projektantem rozhodl vzdát se další práce na tomto projektu (jinak by to bylo znamenalo přestěhování do Prahy a přerušení všech jiných rozpracovaných akcí). Další prací na tomto projektu byl pověřen dosud mi neznámý architekt Kupka ze SURPMO Praha, který vypracoval pozměňovací koncepci. Nevím ještě, zda mé rozhodnutí bylo správné vzhledem k významu tohoto díla, avšak zdravotně a časově by to bylo nesmírně náročné. " Následně bylo v roce 1973 architektu Pavlu Kupkovi (SÚPRMO) zadáno vypracování objemové studie dostavby Národního divadla. Výsledná realizace dostavby Národního divadla byla nakonec svěřena Karlu Pragerovi, jehož Nová scéna byla dokončena symbolciky ke stému výročí slavnostního zahájení provozu Národního divadla v listopadu 1983.
Dostavba okolí Národního divadla byla pro Bohuslava Fuchse jeho nejprestižnější zakázkou, mohla býti symobilkou tečkou za jeho celoživotní architektoncikou tvorbou, jeho vlastní fotografické album také symbolciky končí snímkem, na němž je zachycen (i spolu se synem Kamilem) jak se přes Vltavu dívájí na hlavní českou divadelní scénu.
Lucie Valdhansová