Nájemní dům, ve městě známý pod názvem Palác, představuje ukázku kvalitní, vysoce elegantní funkcionalistické předválečné architektury. Od počátku byl majitelem JUDr. F. Sobotkou určen k podnikání – nabízel k pronájmu obchody, kanceláře a byty, od luxusních po svobodárny v nejvyšším patře.

Budova převyšovala brodský stavební standard účelně koncipovanou dispozicí na železobetonové konstrukci s byty, do jejichž místností měl přímý přístup vzduch a množství světla skrze pásová okna a propojení se zimními zahradami a balkony, to vše v kombinaci skla, nerezu a ušlechtilých kamenů. Dům poskytoval vysoký bytový standard (součástí byla prádelna, sušárna, ústřední topení či 24hodinová přítomnost domovníka bydlícího v suterénu), odkazující ke vzoru nového velkoměstského typu bydlení, který se stával moderní alternativou k rodinným domům.

Autorem pro Brod v pořadí již druhého návrhu byl absolvent vídeňské uměleckoprůmyslové školy, pražský architekt Stivo Vacek (1899-?), který o něco dříve vyprojektoval téměř identickou, jen o patro vyšší, variantu nájemního domu pro Prahu (Moskevská ulice č. p. 53). 

Výstavbě Paláce musel ustoupit památkově chráněný pozdně barokní dům, překvapivě se souhlasem Státní památkové péče.

Během dvou let byla postavena třípatrová samostatně stojící nájemní budova s nepravidelnou půdorysnou dispozicí, která respektovala tvar parcely zbouraného objektu, lemující novou uliční čáru silnice Dolní. Průčelí je v patrech členěno hustým sledem obdélníkových oken, působících dojmem téměř kontinuálních skleněných pásů. V přízemí je kompaktní hmota stavby odlehčena velkými skleněnými výkladci, vstupy do obchodů, zasazenými do chromových rámů, a zapuštěným vstupem, obloženým travertinem. Dekorativní prvek tvoří lodžie v místech zaoblení fasády a keramický obklad ve dvou barevných odstínech.

Stavba, dokončená 11. 4. 1940, měla být jistě v budoucnu zakomponována do rozsáhlejšího urbanistického konceptu celoblokové struktury, nabízející ve shodě s nájemním domem celý areál zajímavého luxusního bydlení. Městská zástavba by se tak mohla přirozeně rozvíjet směrem k lokalitě u nábřeží a napojila by se na linii domů rozrůstající se od historického centra k vlakovému nádraží. Tuto vizi překazila válka a nešťastně na ni navázala výstavba let pozdějších.