Na počátku 20. století procházelo město Německý Brod dynamickým rozvojem. Průmysl, zejména textilní výroba, tu získával na významu a formoval urbanistickou i sociální strukturu města. Významnou roli hrála židovská rodina Mahlerů, majitelů prosperující továrny na sukna. Josef Mahler s potomky Viktorem a Vilémem se rychle etablovali a jejich podnikání přesáhlo regionální význam. S nárůstem majetku a prestiže se objevila potřeba reprezentativního sídla, které by odpovídalo postavení majitelů a zároveň bylo vizuálně dominantní vůči okolí.

Bratři Vilém a Viktor Mahlerové se rozhodli vystavět nad továrnou, v ulici Beckovského rozlehlou vilu, zasazenou do prostorné zahrady. Každý z bratrů měl samostatné patro; dispozičně byly byty identické, se sedmi místnostmi, terasou a předsíní. Suterén zahrnoval prostory pro domovníka, mandlovnu, prádelnu, spíž a místnost pro palivové ústřední topení.

Stavitelem a pravděpodobně i autorem plánů, které nesou datum 25. dubna 1907, byl místní stavitel Karel Ješina. Realizace probíhala od 21. května 1907 do 10. prosince 1908 a došlo během ní k drobným dispozičním úpravám interiéru. Vila má nepravidelný, téměř čtvercový půdorys s vystupujícími křídly. Jihozápadní křídlo je zakončeno cimbuřím a doplněno hlavním vchodem, který přechází v balkon. Východní stranu tvoří předsazený rizalit z odkrytého cihlového zdiva, k němuž je asymetricky přisazena omítnutá věž. Severovýchodní nároží obohacuje pětiboký arkýř s cibulovou stříškou a severní roh je zaoblen individualizovanými okny. Použito bylo i tzv. bay window (předsunuté okno). Jižní stěnu doplňují štukové sluneční hodiny.

V kontextu architektury počátku 20. století vila představuje zajímavé propojení historizující romantiky s moderními vlivy. Působí jako malý hrad – cimbuří a věžovité prvky s prostorem pro vlajku symbolicky odkazují k tradici, důstojnosti a bohatství, které majitelé – bratři Mahlerové – vizuálně prezentovali. Obliba středověkých motivů dodávala stavbě reprezentativní vzhled, zatímco eklektické mísení románských, gotických, renesančních a barokních prvků odpovídalo doznívající módě konce 19. století. Anglické hnutí Arts and Crafts přinášelo do této stavby novou citlivost k materiálu, asymetrické kompozice a typické bay window, což umožňovalo propojit historizující romantiku s funkčními a estetickými inovacemi moderny. 

Vilu již v roce 1926 opravovala firma inženýra Lišky; po druhé světové válce byla v interiéru přestavěna na deset, později dvanáct samostatných bytů, střechu s vikýři nahradila plechová krytina se střešními okny. Kompletní rekonstrukce domu v letech 2007–2012 a zahrady v roce 2025 po dlouhých letech vrátila důstojný vzhled nejen stavbě, ale i jejímu nejbližšímu okolí.