Období 2. poloviny 19. století znamenalo v Německém (Havlíčkově) Brodě počátek velkého rozmachu a změn, dnešní terminologií, základního a středního školství, které souvisely jednak s rozvojem města a růstem počtu obyvatel (samozřejmě včetně dětí), jednak se zákony měnícími školní systém Rakousko-Uherska. Hlavním důvodem bylo vydání tzv. Velkého říšského zákona (14. 5. 1869), který v oblasti elementárního školství mimo jiné zavedl osmileté školy obecné či osmiletou školní povinnost. 

Obecné školy se dle zákona dělily na obyčejné, kde děti získaly pouze nejzákladnější vzdělání (jazyk, počty, reálie, psaní, geometrie, zpěv, tělesná výchova, náboženství), a měšťanské, které nabízely vzdělání mnohem širší. Tento jistě prospěšný krok způsoboval zřizovatelům (v tomto případě Městské radě) značné problémy s vytvořením potřebných podmínek. Situaci neusnadňovalo ani ministerské nařízení ze dne 12. 3. 1888, detailně specifikující požadavky na stavební podobu vzdělávacích zařízení, od velikosti chodeb škol až po počet žáků v jedné třídě (90 žáků na třídu a učitele).

Brodské školy byly ve špatném technickém stavu, přeplněné, děti se vzdělávaly v nevyhovujících hygienických podmínkách. Ke změně došlo na konci 80. let 19. století, kdy bylo rozhodnuto, že na pozemcích „u děkanského kostela“, na místě staré partikulární školy vyroste nová chlapecká a dívčí škola (obecná i měšťanská). 

Ze soutěže (1886) vyšel vítězně návrh inženýra Napoleona Kheila, který oproti ostatním zakomponoval do svého projektu stávající budovu – bývalou kapli sv. Barbory (zanikla po požáru v roce 1945).

Po třech letech zajišťování finančních prostředků na výstavbu školy, které nakonec čítaly horentních 120 tisíc zlatých, byly stavební práce v roce 1889 na základě konkurzu zadány firmě Josefa Šupicha. Škola byla dokončena, jak nás informuje nápis na budově, v roce 1890, pravděpodobně však bez vnitřního vybavení. Oficiální slavnostní vysvěcení a otevření se konalo až 4. 10. 1891.

Vystavěna byla monumentálně působící dvoupatrová budova, kterou architekt umístil na prostranství Rubešova náměstí, do míst, kde začíná park Budoucnost. Aby podtrhl význam budovy jako vzdělávací instituce, zvolil pro její výzdobu neorenesanční styl – v té době ustálený umělecký typus běžně užívaný pro školy, muzea, divadla či vědecké ústavy, který odkazoval na renesanci jako období mimořádného kulturního rozvoje, vysoké úrovně vzdělanosti a poznání. Tento svůj program Kheil podpořil další výzdobou fasády. Nad hlavními vstupy (levým do dívčí školy a pravým do školy chlapecké) nechal umístit busty vynikajících českých pedagogů J. A. Komenského a jeho novodobého pokračovatele G. A. Lindnera. Obě pocházejí z dílny Karla Vlačihy (1850–1932), pražského sochaře, štukatéra a velmi plodného restaurátora.

Budova, která dnes slouží jako centrum zájmových aktivit dětí, během své historie prošla mnoha proměnami, z nichž nejzásadnější byla přístavba provedená družstvem Stavba, výrobní družstvo Havlíčkův Brod v 80. letech 20. století, která objekt v části orientované do parku výrazně poškodila.