Nedílnou součástí areálu havlíčkobrodské nemocnice je kaple Povýšení svatého Kříže. Budova, která v průběhu své existence několikrát změnila svou funkci, byla v polovině 90. let 20. století přestavěna na kapli a opatřena vybavením, které je dílem umělecké rodiny Jandových z Osíku u Litomyšle. 

Mezi lety 1896–1897 byla vybudována na kopci Prempíru západně od centra Německého (Havlíčkova) Brodu okresní nemocnice, která měla zajišťovat zdravotní péči obyvatelům města a okolí. Původní areál navržený inženýrem Karlem Pokorným z technického oddělení Zemského výboru Království českého se skládal ze čtyř budov: hlavní nemocniční budovy, infekčního pavilonu, hospodářské budovy s kuchyní a prádelnou a umrlčí komory.

Péči o nemocné zde zajišťovaly vedle lékařského personálu také ošetřovatelky Kongregace Šedých sester III. řádu sv. Františka. Bydlely v hospodářské budově, kde pro jejich potřebu byla zřízena nemocniční kaple, vysvěcená 22. února 1898. Kaple sloužila svému účelu pravděpodobně až do 50. let 20. století. Poté byla zrušena a její inventář s oltářem mariánského zasvěcení převezen do nedalekého zámku ve Věži.

Počátkem 90. let uvažovalo vedení nemocnice v čele s ředitelem MUDr. Karlem Přibylem o znovuvybudování kaple v nemocničním areálu. Pro kapli byla vybrána budova bývalé umrlčí komory, vystavěná na půdorysu řeckého kříže s prosklenou věžičkou propouštějící do interiéru denní světlo. Stavba, využívaná také jako pitevna a výpravna pohřbů, byla v 50. letech přestavěna na sklad hospodářského materiálu, přičemž došlo k ubourání západního křídla. Stavební inženýrka M. Rumlová v roce 1994 vytvořila projekt, obnovující původní dispozici ve tvaru řeckého kříže. Realizaci provedla stavební četa nemocnice v čele s Janem Kotlasem pod vedením Vladimíra Matějky. 

Zadání výzdoby inicioval tehdejší primář patologie MUDr. Jan Betlach, který oslovil manžele Jandovy z Osíku u Litomyšle. Zařízení kaple vzniklo jako jejich společné umělecké dílo. Malířka a grafička Ludmila Jandová (1938–2008) vytvořila čtrnáct pastelů Křížové cesty (1996), jejíž variantu v olejomalbě provedla o rok dříve pro chrám svatého Ducha v Hradci Králové. Její manžel František (1931–2015) zhotovil z dubového kmenu mohutnou oltářní menzu, z kovu pak oltářní kříž a Boží oko. Interiér doplnily svícny na oltář a lavice vytvořené jejich synem Martinem Jandou (1970).

Ekumenickou kapli vysvětil 22. října 1995 želivský opat Vít Tajovský společně s biskupem Církve československé husitské Vratislavem Štěpánkem. V současnosti ji využívá Starokatolická církev a je trvale přístupná pacientům nemocnice i široké veřejnosti.