Volně stojící jednopatrová vila s obytným podkrovím byla situována při severozápadním okraji rozlehlého zahradního pozemku, vymezeného Nádražní ulicí. Terén zde výrazně stoupá, proto bylo místo vyrovnáno navezením zeminy a podepřeno masivní opěrnou zdí, v jejíž první třetině je prolomen vstup se schodištěm vedoucím k domu. Poloha stavby na vyvýšeném pozemku podtrhuje její reprezentativní charakter a zároveň poskytovala z obytných místností široké výhledy do okolní krajiny i do vlastní zahrady, která původně tvořila důležitou součást celkové kompozice.

Půdorys má pravidelný obdélný základ. Konstrukční řešení využívající železobeton umožnilo členit fasádu do komplikovaných prostorových objemů. Hlavní uliční průčelí je komponováno na osu, se středovým vstupem. Symetrie domu je záměrně narušena verandou a předsazenou zimní zahradou, obepínající nároží směrem k jihovýchodu. Členění ploch podtrhuje horizontální pásování, zdůrazněné seskupováním oken i plastickým rámováním. Účinek původně podporovala dvojí barevnost omítek.

Rodinný dům spojený s ordinací si nechal po třinácti letech života v Německém (Havlíčkově) Brodě, roku 1925, navrhnout zubní lékař MUDr. Josef Neudörfl (1873–1937). Projekt si objednal u architekta Františka Novoveského (1883–1943), stavbu provedla firma Josefa Šupicha. Dokončena byla v listopadu následujícího roku, kdy se tehdy již 53letý lékař do vily nastěhoval s manželkou a čtyřmi dospívajícími syny. Návrh byl vytvořen přímo na míru jeho profesním i osobním potřebám. Přízemí sloužilo dvojímu účelu. Bylo rozděleno na veřejnou část určenou jeho zubařské praxi (čekárna, laboratoř, ordinace) a soukromou jednotku s obytným pokojem a terasou do zahrady. Zimní zahrada, navazující na ordinaci, připomínala Neudörflovu zálibu v pěstování květin, zejména růží. Patro a obytné podkroví bylo určeno rodině, nacházely se tam ložnice, kuchyň a rozlehlá jídelna orientovaná do zahrady. Komfort bydlení zvyšovaly obíhající terasy a moderní ústřední topení.

Stavba je příkladem kvalitní architektury na pomezí purismu a funkcionalismu, v níž se uplatňuje čistota pravoúhlých forem, důraz na proporci a rytmus i snaha o harmonické propojení interiéru se zahradou. Připomíná nejen vysokou úroveň bydlení v meziválečném období, ale i životní styl rodiny, která patřila k výrazným podporovatelům kulturního a spolkového života města. Mimo jiné se nejstarší syn Josef (1903–1977) stal, s podporou svých rodičů, prvním skautem na Německobrodsku.

V poválečných desetiletích byla vila rozdělena na byty, následně téměř celá zahrada zanikla výstavbou mateřské školy. Ordinace zubního lékaře zde však fungovala až do 80. let 20. století. Navzdory pozdějším úpravám a dnešní zanedbanosti si stavba stále uchovává důstojný charakter a je významným svědkem kultury bydlení i společenských aspirací své doby.