Základní umělecká škola byla v Havlíčkově Brodě založena jako Hudební škola Bedřicha Smetany v roce 1949. Roku 1961 byla přejmenována na Lidovou školu umění a v roce 1969 získala do užívání bývalou budovu soudu z 19. století na Smetanově náměstí. Už v polovině 70. let 20. století ale bylo jasné, že škola nutně potřebuje nové prostory pro rostoucí počet žáků i specializované učebny. Bylo rozhodnuto o přístavbě z jižní strany historické budovy, směrem ke Smetanovu náměstí, v té době centru nové městské výstavby.

Projektant výrobního družstva Stavba v Havlíčkově Brodě Glark Breda (1944–2008) navrhl čtyřpodlažní objekt, montovaný z typizovaného modulového železobetonového skeletu, v dané době hojně využívaného pro veřejné stavby jako školy, úřady a domy služeb. Jižní fasáda byla provedena z boletických panelů, další dvě fasády byly vyzděné. Přístavba poskytla chybějící prostory, měla však i své nedostatky, především nenavazují úroveň jednotlivých pater a chybějící průchody mezi novou a starou částí budovy.

Už v roce 1979 naplánoval Breda uměleckou výzdobu v podobě keramické mozaiky na východním průčelí, schematické znázornění mozaiky zahrnul i do projektové dokumentace. Pro realizaci uměleckého objektu byli osloveni manželé Jan (1951) a Hana (1949) Exnarovi. Autorský tandem sklářského výtvarníka a keramičky definitivně určil použité materiály, keramiku a sklo. Namísto mozaiky nakonec vznikla trojrozměrná plastika. 

Konkrétní podoba díla podléhala dle platných zákonů kontrole a schválení státní komise pro spolupráci výtvarníka s architektem, která hodnotila estetickou kvalitu, ale i politickou nezávadnost umění pro veřejný prostor.

Autoři předložili návrh keramické tužky se symboly jednotlivých oborů umělecké školy a skleněným hrotem, velmi precizně zpracovaný, včetně grafických listů Jana Exnara s reliéfními symboly hudební, výtvarné, dramatické i taneční výchovy. Právě přesvědčivé zpracování návrhu hrálo roli při jeho kladném přijetí.

Zatímco keramické části realizovali autoři kompletně ve vlastním ateliéru, skleněnou špičku tužky vytočili ručně na píšťale zkušení skláři Krajšek a Hejkal v huti sklárny v Josefodole nedaleko Světlé nad Sázavou.

Přístavba Lidové školy umění byla dokončena v roce 1982, plastika pravděpodobně krátce na to, jak vyplývá z kolaudačního zápisu, který požaduje přemístění hromosvodu, bránícího umístění uměleckého díla na východní fasádu přístavby.