Dnešní základní škola Wolkerova byla první školní novostavbou 2. poloviny 20. století v Havlíčkově Brodě. Jako škola o 22 třídách měla omezit nutnost školní docházky nejmladších dětí na směny, kterou se řešil dobový nedostatek vyučovacích prostor. 

Rozlehlý areál, který je ukázkou typizované socialistické výstavby, projektoval architekt G. Havíř z pardubického střediska Stavoprojektu Hradec Králové. Pět školních pavilonů bylo navrženo z typizovaného modulového železobetonového skeletu, vyzděného cihlami. Uměřená výška budov, které jsou maximálně trojpodlažní, dodávala celému areálu příjemný charakter. Dalším kladem bylo promyšlené prostorové řešení celého pozemku včetně podrobného návrhu sadových úprav, zahrnujících množství ovocných dřevin i zeleninovou zahradu.

Pavilony vymezovaly centrální nádvoří školy, v jehož středu byla umístěna fontána od havlíčkobrodského sochaře a vysokoškolského pedagoga Karla Hyliše (1928–2024) a jeho přítele, architekta jihlavského pracoviště Stavoprojektu Jiřího Jirmuse. Jednalo se o velký, výrobně náročný umělecký objekt, nazvaný Zrození myšlenky. Okolo koule, vytepané z kovových plátů s obsahem mědi, se stáčejí stěny z nestejně dlouhých ocelových trubek, propojených uvnitř probíhajícími železnými pásy. Abstraktní plastika se neuzavírá do sebe, ale prolíná se s okolním prostorem. 

Karel Hyliš byl převážně figurálním sochařem. Společensky i umělecky intenzivní 60. léta u něj ale znamenala – stejně jako u mnoha dalších autorů – dočasný příklon k abstrakci a experimentu. Díky svému působení na Pedagogické fakultě v Českých Budějovicích měl možnost sledovat aktuální umělecké trendy i realizace ve veřejném prostoru, dokonce i z demokratických západních zemí, které byly v Československu jen těžko dostupné. Tato inspirace i rozhled jsou na objektu fontány patrné. 

Na realizaci objektu byla určena relativně vysoká finanční částka. Umělecká díla u veřejných staveb nařizoval v té době zákon a bylo tabulkově určeno, kolik procent z celkových nákladů je třeba na „uměleckou složku“ stavby věnovat. Obecně platilo, že čím větší nebo významnější stavba, tím více prostředků bylo vyhrazeno na umělecké dílo.

Důležitou součástí původního řešení plastiky byla voda, která vytékala z vrcholu koule a spadala do kruhového bazénu okolo objektu. Vodní prvek se uplatňoval u řady uměleckých děl ve veřejném prostoru té doby, často však kvůli technickým nedostatkům nezůstal dlouho funkční. Stejně tomu bylo i u brodské fontány. Kruhovou plochu kolem objektu tak sice nadále vymezuje nízká zídka, místo vodní plochy však dnes ohraničuje záhon s popínavými rostlinami.