Prostor hlavního havlíčkobrodského náměstí, které se po roce 1989 vrátilo ke svému původnímu názvu, byl vytyčen již při založení města v 2. polovině 13. století. Bezmála hektarovou plochu od té doby obklopují budovy vesměs respektující původní gotickou parcelaci, a i půdorys náměstí zůstal dodnes beze změn. Prostoru dominuje mariánský sloup z doby kolem roku 1720, o jehož nahrazení sochou Karla Havlíčka se vedly spory počátkem 20. let 20. století, a tzv. Koudelova kašna z 2. poloviny 18. století. 

Vzhled náměstí byl následně dán především úpravami v 2. polovině 20. století, kdy byla v jeho severovýchodním rohu u mariánského sloupu nově zřízena zelená plocha se stromy a jeho povrch tvořila nesourodá zámková dlažba a směs nahodile doplňovaných materiálů. 

V roce 2004 byla v souvislosti s neutěšeným stavem náměstí vyhlášena soutěž na řešení rehabilitace historického centra města s cílem celkové obnovy městského jádra při zachování historických prvků a jejich doplnění moderním městským mobiliářem a letní scénou pro pořádání kulturních akcí. V soutěži zvítězil návrh Milana Stejskala a brněnské architektonické kanceláře Burian-Křivinka s bohatými zkušenostmi se vstupy do historického veřejného prostoru menších měst, např. v Litomyšli, Moravské Třebové nebo nedaleké Lipnici nad Sázavou. 

Podle projektu Aleše Buriana a Gustava Křivinky, jejichž záměrem bylo vytvoření symbiózy mezi starým a novým, došlo k předláždění prostoru původní žulovou kostkou, úpravě parkovacích ploch a rozšíření chodníků a jejich vydláždění žulovými deskami z nedalekých lipnických lomů. Bouřlivou diskuzi vyvolalo odstranění nefunkční zelené plochy v okolí mariánského sloupu. Nahradila ji nízká stromová výsadba přibližně v rozsahu, který zde byl na počátku 20. století. 

Uvolněný prostor byl doplněn moderním převážně atypickým městským mobiliářem a užitnými předměty stojícími na pomezí uměleckého díla jako jsou bronzová pítka, stély s citáty Karla Havlíčka Borovského nebo zrekonstruovaná studna. Projekt zahrnoval i mobilní tribunu pro pořádání kulturních akcí. Na rekonstrukci náměstí navázaly úpravy sousedící Svatovojtěšské ulice a Rubešova náměstí.

Zdařilá rekonstrukce získala po právu několik ocenění – cenu časopisu Stavebnictví, titul Stavba roku Kraje Vysočina 2011 nebo hlavní cenu časopisu Moderní obec – a stala se počátkem dlouholeté spolupráce mezi městem a architektonickou kanceláři Burian-Křivinka.