Dnešní podoba kostela sv. Vojtěcha je výsledkem rozsáhlé rekonstrukce, kterou prošel na přelomu 20. a 21. století. Kostel stojící na návrší nad řekou Sázavou vznikl na místě starší stavby v 2. polovině 16. století a ještě do poloviny 20. století sloužil svému účelu. Po komunistickém převratu byl podobně jako další brodské filiální kostely využíván stále méně a opravy probíhaly především na děkanském kostele. 

V 90. letech se v rámci oživení duchovního života a občanské společnosti začalo jednat o rekonstrukci kostela poničeného vandaly i dlouhodobě zanedbanou údržbou. V roce 1996 vypracoval Jan Vinař projekt záchrany kostelního areálu, zahrnující opravu střechy a obnovu hřbitova i zdevastovaného interiéru, z nějž mnoho věcí nenávratně zmizelo.

Součástí interiérových prací bylo restaurování unikátně dochované vnitřní výmalby z doby kolem roku 1600, které vedl restaurátor Jaroslav Alt ml. (1950). K původní výzdobě patřilo také šest oken s vitrajemi vytvořených v 70. letech 19. století a věnovaných kostelu německobrodskými měšťany. V 90. letech 20. století se však na místě nacházela pouze tři poškozená okna, jež byla opravena sklářským výtvarníkem a restaurátorem Jiřím Černohorským (1949).

Moderním vstupem do vnitřního prostoru kostela se stala čtveřice vitrají osazených v presbytáři, které v roce 2006 pro kostel vytvořil havlíčkobrodský sklářský výtvarník Jan Exnar (1951) ve spolupráci s ateliérem Vitraj Jiřího Černohorského. Každá z vitrají zobrazuje určitou část dne s jejími barevnými proměnami, ztvárněnými prostřednictvím abstrahující figury anděla a svatého Vojtěcha. Jednotlivá okna mají vlastní ikonografii, do níž se promítá křesťanská symbolika naděje, víry a lásky.

První okno zleva s názvem Noc (Nox) znázorňuje andělskou postavu s hvězdou, symbolem naděje a počátku. Druhá vitraj – Ráno (Luce prima) zobrazuje anděla s rozevřenými křídly se symbolem slzy na hrudi. Námětem třetí, ústřední vitraje nazvané Den (Lux) je patron kostela sv. Vojtěch, jehož postavu probodenou kopím doplňuje holubice Ducha svatého. Poslední vitraj Večer (Radius ultima) zpodobňuje večerního anděla v barvě zapadajícího slunce a posledního paprsku, na jehož štítu je srdce – symbol lásky. 

Podoba vitrají byla již v průběhu vzniku přípravných studií konzultována se zástupci Národního památkového ústavu, kteří do výsledné podoby návrhů zasahovali. Jan Exnar vytvořil také modely vitrají a motivy zachytil i olejomalbou. Dokončená umělecká díla musela být z bezpečnostních důvodů zakryta ochrannými sítěmi, které jim bohužel ubírají na výtvarném vyznění.

Na zdařilé opravy kostela navázalo Město Havlíkův Brod úpravami hřbitovního areálu, který opět začal sloužit svému původnímu účelu.