Již od počátku 20. století byl postupně zastavován prostor východně od parku Budoucnost a začala zde vznikat čtvrť Žižkov. Významnější zástavba se zde rozvinula až v poválečném období, kdy na konci 50. let na místě zestátněných pozemků vzniklo sídliště Obránců mírů (Žižkov I.). V 60. letech byly pozemky nad sídlištěm rozparcelovány do podoby zahradního města a jednotlivé parcely odprodávány zájemcům o soukromé bydlení, které však muselo být vzhledem k omezeným kapacitám stavebních podniků a špatné dostupnosti stavebních materiálů budováno svépomocí. Zároveň probíhala v nové čtvrti i státem preferovaná sídlištní výstavba.

Mezi lety 1968–1970 byl manželi Caklovými na rohové parcele dnes tvořené křížením ulic Práčat a Jeronýmova vystavěn typizovaný rodinný domek podle projektu šumperského stavitele Josefa Vaňka (1932—1999). 

Projekt na rodinný dům typu V, pro nějž se vžil lidový název šumperák, Vaněk vytvořil již v roce 1966, a přestože soukromá výstavba byla tehdejším režimem upozaďována na úkor kolektivního bydlení, stal se modernistický domek s novým dispozičním a výtvarným řešením doslova fenoménem, jehož varianty se stavěly až do 80. let. V tehdejším Československu vzniklo v průběhu 20 let kolem 5000 staveb. Svou hlavní tezi autor projektu shrnoval hned v první větě technické zprávy projektu: „Úspora materiálu, docílení moderního bydlení a snížení stavebního nákladu mě vede k řešení tohoto typu rodinného domku.“

Za 842 Kčs (za cenu přibližně jedné výplaty) získali stavebníci plány na malý dvoupodlažní dům, jehož přízemí sloužilo jako technické prostory (garáž, kotelna, prádelna, sušárna, sklípek na ovoce a brambory) a v prvním patře, přístupném po prefabrikovaném schodišti, se nacházela bytová jednotka 4+kk sestávající z předsíně, WC, koupelny, kuchyňského koutu se spíží, jídelny, dětského pokoje a obývacího pokoje s ložnicí, z nichž byl přístup na balkón. I když Vaněk navrhl několik variant projektu, v exteriéru zůstává pro všechny společný prvek ploché střechy, předsazeného prvního patra s balkónem s pásovými okny a využití motivů různých šikmin a kruhů vycházejících z tzv. bruselského stylu. Zásadní přidanou hodnotou projektu byl relativně nízký rozpočet (100.000,- Kčs) a rychlost výstavby – Vaněk deklaroval postavení domu jedním zedníkem a dvěma přidavači za dva měsíce.

Podobně jako řada tehdejších stavebníků si i Caklovi vytvořili vlastní variantu Vaňkova původního projektu, který přizpůsobili svým požadavkům. Garáž přistavěli k zadní části objektu a v přízemí nebyla realizována krytá terasa.

Narozdíl od nedaleké Chotěboře, kde vzniklo několik ulic s více než třemi desítkami „šumperáků“, se v Havlíčkově Brodě tento typový dům prosadil velmi sporadicky. Rodinný domek manželů Caklových je tak jednou z mála ukázek tohoto typu soukromé výstavby v Havlíčkově Brodě, který současně patří mezi nejzachovalejší.