V roce 1932 město Krnov vyhlásilo soutěž na projekt budovy tělocvičny. K tomu došlo po iniciované finanční sbírce a daru města v podobě pozemku severozápadně od historického jádra města. Tímto krokem se chtělo připojit k německým obcím, jež svou modernost a prosperitu demonstrovalo prostřednictvím realizování sportovních staveb. Zmíněný pojem Turnhalle označoval německé tělocvičné haly spojené s nacionalistickými turnerskými spolky paramilitaristické funkce (Turnvereine). V soutěži získal první místo projekt krnovského rodáka, architekta Leopolda Bauera. Navrhl střízlivou, modernisticky pojatou stavbu s plochou střechou, pásovými okny a cylindrickým rizalitem v bočním průčelí, spolu s vnější krytou rampou pro diváky. Před zahájením stavby však musel projekt několikrát přepracovat s ohledem na požadavky členů krnovského Turnvereinu, i na omezený rozpočet a zejména kvůli představě o podobě národní architektury.

          Alternativních návrhů bylo hned několik a k finálnímu návrhu Bauer dospěl po roce neúspěšných pokusů. Konečnou verzi městské Turnhalle vypracoval ve formě tradičního obdélného, ač členitého, půdorysu s železobetonovou konstrukcí v kombinaci s modernistickými, víceúrovňovými průchozími venkovními terasami s nautickým trubkovým zábradlím po boční délce fasády.

          U finálního projektu Bauer musel upustit od svých modernistických představ, aby dal přednost Heimatbaustilu – snad v reakci na politický obrat v sousedním Německu – jehož prvky jsou znatelné zejména v podobě sedlové střechy s vikýři a vysokými štíty. Jejich plochy byly do konce druhé světové války zdobeny turnerskými kříži složenými do svých tvaru čtyřmi písmeny F. Ty byly symbolem německé gymnastické společnosti založené pruským pedagogem Friedrichem Ludwigem Jahnem (1778–1852). Zmíněný stylový modus, označovaný jako Heimatstil, Heimatbaustil či někdy Heimatbaukunst, se zformoval jako tradičně zaměřená protiváha architektonické moderny utvářené na přelomu 19. a 20. století. Od třicátých let představovalo užití tohoto architektonického stylu často účinný vizuální prostředek propagandy vznikajícího totalitního režimu, který prostřednictvím zamýšlených funkcí realizovaných staveb naplňoval program nacistického hnutí o kýžený sociální rozměr.

          Slavnostní otevření krnovské Turnhalle se konalo 19. listopadu 1933 a poetiku původního Bauerova návrhu připomínala pouze použitá trubková zábradlí, otevřená schodiště a malá nautická okénka. V návrzích se počítalo též s přiléhajícím stadionem a venkovní terasou, z níž by mohli být sportovci pozorováni svými doprovody či trenéry. Kvůli válce však projekt nebyl realizován a ke stavbě stadionu došlo v odlišné podobě až po roce 1945. Po válce Češi odstranily symbol německých sportovců z fasády a budova byla využívána dále jako tělocvična.

          Nepřetržité užívání, ale též realizované úpravy, zejména ty, provedené v druhé polovině 20. století objekt výrazně poznamenaly. Obdivuhodnou skutečností je fakt, že převážná většina konstrukčních prvků a architektonických detailů se zachovala ve své původní podobě. Ať už se jedná o dřevěné prosklené příčky, kovové boční schodiště, podlahy z litého teraca, mechanismus balkónu ve střeše nebo unikátní krov, jehož železobetonová konstrukce je kombinována s klasickými dřevěnými prvky. Mimo technické a sociální zázemí budova disponuje malým (1. NP) a velkým (2. NP) tělocvičným sálem. Autenticitu prostoru umocňuje funkční původní tělocvičné nářadí.

          V roce 2023 krnovští zastupitelé schválili generální opravu této významné stavby a její renovace má být hotova koncem roku 2025. Rekonstrukce zachová původní účel stavby i dispoziční řešení a konstrukci Bauerovy tělocvičny. Veškeré dodatečně přidané prvky budou odstraněny a nově se divákům zpřístupní též venkovní terasy. Areál krnovské Turnhalle tak bude i po více než 90 letech sloužit svému výchozímu účelu – sportovním a pohybovým aktivitám.

          Krnovská městská tělocvična, od roku 1958 památkově chráněn, je jednou z posledních realizovaných Bauerových staveb a představuje příkladné dílo slučující konstruktivistickou účelnost s modernistickou architekturou.

Barbora Macháčková