Budova krnovské synagogy byla postavena v letech 1870–1872, krátce po založení spolku židovské obce jako náhrada starší a skromnější modlitebny. Architekt Ernst Latzel – syn místního stavitele, jehož stavební firma patřila mezi ty nejvýznamnější v Krnově – se ujal stavby synagogy, jejíž plášť pojal v novorománském slohu. Interiéry realizoval s využitím maurských prvků, jež se běžně užívaly na stavbách synagog sefardských Židů. Finančně se na projektu podílel sám císař František Josef I. Výstavba synagogy byla chápána jako doklad prosperity místní židovské komunity, která byla v Krnově přítomna již v průběhu 14. století, ale výrazněji zastoupena od roku 1848. Z jejích řad vzešla řada úspěšných podnikatelů a významných osobností města.

          Kostra stavby představuje formu byzantské baziliky vycházející ze vzoru římských bazilik doplněných o typické kupole a arkádové členění vnější fasády. Do ulice Soukenické se obrací dvouvěžovým průčelím uvozujícím štít s restaurovanými deskami Desatera. Hlavní (ač falešný) vstup, zaklenut portálem zdobeným Davidovými hvězdami a dvěma úzkými okny, vede do vnitřní předsíně s mladším dvojramenným schodištěm do patra na ženskou galerii. Ta je nesena litinovými sloupy, které v přízemí rytmizují ústřední trojlodní prostor, jenž je zaklenut dřevěným kazetovým stropem. Dveře východního průčelí směřujícího do Soukenické ulice jsou pouze ozdobným prvkem kompozičního uspořádání portálu a nemají funkční charakter. Primární vstup byl od počátků míněn z Barvířské ulice. Dále se vchody do Templu nacházely z jihovýchodní věže a ze zadní zahrady.

          Roku 1898 byly do interiéru instalovány varhany firmy Gebrüder Rieger a svému účelu plně sloužily do závěru roku 1938 po obsazení města německou armádou. Tehdy byla díky své výhodné poloze budova adaptována na městskou tržnici. Ze synagogy byly pro tento účel odstraněny veškeré symboly židovské víry – kamenné Desatero bylo umístěno na půdu a varhany autorskou firmou demontovány a následně prodány katolické církvi k opětovnému využití.

          Krnovská synagoga byla jako jedna z mála v regionu uchráněna před zničením během nacistické okupace. Důvod byl praktický – zapálení synagogy, jež se nacházela z bezprostřední blízkosti centra města, bylo značně riskantní. Navíc v té době již nesloužila jako židovský chrám, ale jako skladiště NSDAP a složek SS. Krátce poté však byla synagoga nazpět přeměněna na městskou tržnici. Během takzvaného „říšského pogromu“ byla vypálena obřadní síň přiléhajícího židovského hřbitova, avšak říšské i česko-slovenské noviny tehdy, z neznámého důvodu, mylně informovaly o vypálení synagogy v Krnově. Po druhé světové válce byla budova nejprve využívána jako sklad, a od roku 1960 poté jako okresní archiv. V roce 1994 byla synagoga v restituci navrácena Židovské obci Olomouc, která tolerovala její soudobé využití. Téměř čtyřicetileté působení okresního archivu ukončila až povodeň o tři roky později, tehdy také v Krnově vznikla myšlenka zachránit silně poškozenou budovu a navrátit ji do jejího původního stavu i funkce.

          Po dvou letech od povodní bylo roku 1999 založeno sdružení Krnovská synagoga (OSKS), jež si dalo za cíl památku zachránit – nejen jako náboženský, ale i kulturní a společenský objekt. Sdružení se zároveň snažilo, aby byla synagoga znovu využívána pro nový účel. Budova byla postupně renovována. Po roce 2002 pak začala být sdružením využívána k pořádání kulturních aktivit – koncertů, výstav či přednášek. V roce 2004 byla synagoga převedena do majetku Federace židovských obcí v ČR, pod jejíž správou došlo k rekonstrukci střešní krytiny obou věží a po 66 letech se na tyto vrátily Davidovy hvězdy. Vnitřní prostory byly též vybaveny dřevěnými lavicemi pocházející z vypálené synagogy v Olomouci. O dva roky později započala kompletní repase oken na základě dochovaných vzorů původních okenních tabulek a na její východní průčelí se symbolicky navrátil motiv Desatera v podobě vitráží. V téže roce byl v jeruzalémské synagoze Emet VeEmunah objeven původní svitek Tóry z krnovské synagogy, jenž byl zachráněn v roce 1938 místopředsedou židovské obce Karlem Friedem. V listopadu roku 2008 – při oslavách 70. výročí uchránění krnovské synagogy během říšského pogromu – byla na vstup do hlavního sálu umístěna mezuza jako symbol naděje na návrat k jejímu původnímu náboženskému účelu.

          Po dvouleté kompletní rekonstrukci došlo v červnu roku 2014 k jejímu slavnostnímu znovuotevření. V rámci revitalizace byla zhotovena replika aron ha-kodeš – Svaté schrány, která je tradičně umisťována na stěně chrámu směřující k Jeruzalému a uchovává svitek Tóry. V sefardských synagogách se taková nazývá hechal. Od roku 2019 je krnovská synagoga spolu s dalšími devíti objekty součástí projektu Deset hvězd, pod záštitou projektu Evropské cesty židovského dědictví.

          V roce 2020 přešla budova pod úplnou správu občanského sdružení Krnovská synagoga. Do dnešních dnů synagoga slouží jako regionální židovské kulturní a vzdělávací centrum pro Moravskoslezský kraj. O to výjimečnější je, že se jedná o jedinou přístupnou synagogu v kraji, která je navíc jedinou činnou synagogou na severní Moravě a ve Slezsku, kde se pravidelně konají šábesové bohoslužby a s radostí se slaví židovské svátky.

Barbora Macháčková