Jedním z nejvýraznějších symbolů města Krnova je bezpochyby textilní průmysl, jehož stopy jsou dodnes nesmazatelně vepsány do historie i současné podoby města. Počátky textilní výroby v Krnově lze doložit již Ratibořskou listinou z roku 1379, což svědčí o dlouhé tradici, významu i vysoké úrovni tohoto odvětví. V témže roce zde byl ve městě založen také první obchod se suknem, který navíc vlastnil daňové osvobození. Krnov byl proto po staletí právem spojován s textilním průmyslem a nazýván „slezským Manchesterem“.

          Počátky průmyslové architektury v Krnově jsou pak spjaty zejména s procesem kapitalistické industrializace, jenž v Krnově sice probíhala opožděně, avšak ve srovnání s jinými historickými středisky dosáhla mimořádného rozmachu. Během první a druhé fáze industrializace docházelo k prudkému rozvoji textilní výroby a město se postupně proměnilo ve významné průmyslové centrum. Ve druhé polovině 19. století zde vzniklo sedmnáct továren produkující sukno, hedvábné, vlněné a stávkové zboží, přízi i různé další druhy tkanin. Rozvinutý textilní průmysl následně podpořil také vznik podniků vyrábějících tkalcovské stavy a textilní stroje. Výstavbu nových průmyslových závodů doprovázel výrazný růst obyvatel – v průběhu druhé poloviny 19. století se populace více než ztrojnásobila. Dalším zásadním impulsem bylo zavedení parního stroje v letech 1852–1862 a vybudování železnice v roce 1872, což posílilo význam Krnova jako důležité železniční křižovatky. V důsledku tohoto rozvoje byly okraje historického jádra, vodních toků i dopravních tras lemovány výrobními objekty. V roce 1875 zde navíc vznikal též tkalcovská škola.

          Ve městě a jeho okolí se dodnes dochovalo několik průmyslových areálů i rodinných vil tehdejších průmyslníků. Úspěchy a růst místních firem přilákaly do Krnova také nelokální architekty a stavitele, kteří významně ovlivnili jeho architektonickou podobu. Továrna Otto Fiedlera vznikla roku 1858 s původním sídlem v Barvířské ulici 5 (dříve Farbhausgasse). V roce 1910 však byla firma přejmenována na Erste österr. - schles. Putzwollfabrik Otto Fiedler & Co. a společníky veřejné obchodní společnosti byli uvedeni Otto Fiedler a Josef Wagner. Nové sídlo podniku si majitelé nechali následujícího roku vybudovat na adrese Bruntálská 2313/5. Projekt nechali vypracovat vídeňským architektem Bruno Bauerem – vyhlášeným autorem návrhů industriálních komplexů a továrních budov; a držitelem více než 120 patentů v oblasti železobetonových konstrukcí a výstavby průmyslových areálů. Kromě areálu bývalé 1. Rakousko-slezské továrny na čistící vlnu Otto Fiedlera (1911) navrhl v Krnově také továrnu na vlněné zboží Wilhelma a Jacoba Bellakových v ulici Čs. armády (1912) či tkalcovnu prýmků továrny Franze Gablera (1912).

          Tento tovární objekt a nové sídlo firmy Otto Fiedler & Co. (později též TIG: Textil-Industrie-Gessellschaft) byl dokončen v roce 1911 na Bruntálské ulici, jihozápadním okraji města, strategicky v těsné blízkosti říčního toku a železniční stanice. Jedná se o třípodlažní etážovou tovární budovu na čtvercovém půdorysu se železobetonovým skeletem doplněným cihelnou vyzdívkou. Fasády odlehčují vertikálně členěná obdélná průmyslová okna, která téměř zcela vyplňují uliční stěny. Střídmě pojaté průčelí v duchu moderny, s rozměrnými okenními otvory v pravidelném rastru, je ozvláštněno mělkými nárožními rizality – orientovanými k trati a městu – které jsou ve 2. patře zdůrazněny okny s půlkruhovými záklenky a nízkými atikami, jejichž vlnění se opakuje na štítu kotelny přistavěné v roce 1918. Firma fungovala až do roku 1934, kdy byla vymazána z městského rejstříku podniků. Většina z krnovských soukenických továren byly po znárodnění sloučeny pod podnik Karnola a mnohé též zcela zanikly. Na adrese Bruntálská 2313/5 se po roce 1958 rozvinula strojírenská výroba národního podniku Sigma, která zde přetrvala i v následujících desetiletích.

Barbora Macháčková