S rostoucím významem Nedvědice po zřízení dráhy mezi Tišnovem a Novým Městem nastalo značné rozšíření městečka různými směry. Řada nových domů vznikala také v blízkosti nádraží podél cesty na Tišnov. Dům vystavěl nájemce pernštejnské restaurace Jan Čermák, který v časech předválečné konjunktury rakousko-uherské monarchie chápal nemovitost zejména jako investici. Sám bydlel s rodinou v Pernštejně, zatímco velký dům pronajímal nově či dočasně příchozím obyvatelům Nedvědice z lépe situovaných vrstev. V roce 1921 dům obýval velitel místní četnické stanice Leonard Bařina s rodinou a dvěma přidělenými kolegy, strážmistrem Janem Pavelkou a četníkem na zkoušku Antonínem Vejmelkou. Dům byl vystavěn na nově vytvořené terase, vložené do poměrně prudké svahu nad nádražím v roce 1912. Jednoduchá dvoupodlažní budova s polovalbovou střechou a přístavkem a hospodářskými budovami ve dvoře vznikla na pravidelném obdélném půdorysu. V průčelí do ulice se nachází pět okenních os, v boční fasádě, završené ujmutým štítem jsou dvě odsazené okenní osy s dvěma půdním okénky ve vrcholu. Vstup do domu je ze dvora. Dům se střechou, spočívající na vysunutých trámech je zajímavý zejména svými štukovými dekoracemi. Boční fasáda je doplněna velkými lizénovým rámem, do kterého je na ose vložena dvojice lizén, prostupující mezi okny až ke střeše. Přibližně v polovině oken prvního patra prochází po celé fasádě domu profilovaná kordonová římsa. Nejzřetelnějším prvkem jsou štukové rámy mezi okny v přízemí a prvním patře, do nichž je vložen kosočtverec. Řešení vycházející z výrazových prostředků geometrické secese, které vzniklo kolem roku 1900 ve Vídni do značné míry připomíná fasády městských domů, jejichž jednoduché, ale výrazné dekorace představovalo přechodový styl mezi secesí a modernou. Formy této „městské“ architektury jsou v Nedvědici poměrně ojedinělé. Je pravděpodobné, že je sem uvedl zednický Dominik Beránek pocházející z Letonic u Bučovic. Vlastenecky vystupující podnikatel, angažující se například v Matici školské, se do Nedvědice přistěhoval před rokem 1910 a provedl zde dosud nepříliš jasný počet architektonických realizací. Po vzniku republiky se přestěhoval do Doubravníka, kde následně působil jako zednický mistr. Dům s dochovanými dekoracemi představuje příklad obvyklé stavební produkce po roce 1900 před příchodem moderních architektonických forem, které se však v Nedvědici projevovaly současně.