Nevelký zemědělský pozemek, který se v minulosti nacházel na jihovýchodním okraji nedvědického katastru u cesty k silnici na Tišnov, se na začátku 20. století se ocitl v atraktivní lokalitě. Podél něj vznikla nová cesta k nedalekému nedvědickému nádraží, zřízenému u železniční tratě z Tišnova do Žďáru nad Sázavou, na níž byl zahájen provoz v červnu roku 1905. Právě v tomto roce pozemek zakoupil od manželů Humpolíčkových nedvědický řeznický mistr a hostinský Eduard Kalina (1861–1909) s manželkou Františkou. Eduard Kalina pocházel z rodiny drába zaměstnaného ve voděradském vrchnostenském dvoře a v roce 1881 se usadil v Nedvědici. V posledním desetiletí 19. století bydlel s rodinou v pronajatém bytě v panském domě číslo 42, dnešní radnici, kde provozoval obecní hostinec a řeznictví. Podnikavý živnostník se rozhodl na zakoupeném pozemku postavit první moderní hotel v Nedvědici, který by využívaly letní hosté a turisté přijíždějící po nové železnici za místní přírodou a prohlídkami hradu Pernštejna. Projekt vypracoval architekt František Brož (1867–1908), který byl zaměstnaný u tišnovské firmy Osvalda Životského (1832–1920) při výstavbě železniční tratě mezi Tišnovem a Žďárem nad Sázavou realizované v letech 1903 až 1905. Pro tuto stavební společnost tehdy projektoval nedvědické nádraží. Výstavba hotelu byla dokončena během několika měsíců; kupní smlouva byla uzavřena 7. září 1905 a na konci května roku 1906 byla nemovitost zapsána v katastrální knize. Stavitel se inspiroval módními vilami v anglickém stylu, jejichž architektonická řešení zprostředkovávaly dobové architektonickými časopisy. Bezprostředním inspiračním zdrojem byla zřejmě Jurkovičova lázeňská architektura v Luhačovicích, kde František Brož realizoval jednu ze svých prvních vilových staveb. Tuto inspiraci dokládá také Brožova vlastní vila v Ledči nad Sázavou. Dominantou třípodlažního nedvědického hotelu se stala hranolová věž situovaná v průčelí, která byla navržena s otevřenou vstupní lodžií zaklenutou křížovou klenbou, hrázděným horním patrem a zakončená vysokou jehlancovou střechou s korouhví. Na členité siluetě valbových střech se podílely vysoké komíny se stříškami a štíty s dekorativně vyřezávanými dřevěnými prvky, vystupujícími na každou stranu. Sklon terénu vyrovnávala podezdívka z lomového kamene. Nárožní armování a bosované okenní šambrány byly využity jako výrazné architektonické prvky. V každém patře se uplatnil jiný tvar okenních otvorů i jejich rámování, které byly rozmístěny s důrazem na vertikální osovou souměrnost. Směrem k nádraží se v přízemí nacházela dřevěná veranda s terasou v patře. Ve zvýšeném přízemí byla do ulice situována prostorná restaurace. Vstupní věž v patře nesla název podniku Hotel Kalina, nad vstupem byl na pásce vyveden letopočet 1905. Jak dokládají dobové pohlednice, hotel Kalina se stal novou fotogenickou dominantou městečka Nedvědice. Kalinův velkorysý podnikatelský záměr v Nedvědici během tří let nepřinesl očekávané zisky. Eduard Kalina nebyl schopen splácet své peněžní závazky: šestnáct tisíc korun vymáhala Cyrillo-metodějská záložna, dluh u Františka Brože ještě v roce 1907 činil 6 240 korun, v dalších letech se přidávaly další finanční pohledávky. Životní osud stavebníka a prvního hoteliéra v Nedvědici skončil roku 1909 tragickou událostí, o které se psalo v mnoha novinách za hranicemi regionu: sedmačtyřicetiletý Eduard Kalina, otec devíti dětí, se při exekuci svého majetku zastřelil. Ještě téhož roku hotel koupil podnikatel, továrník a budoucí starosta města Tišnova Alois Řezáč. Hotel a restauraci od začátku letní sezóny roku 1909 provozoval Havel Pivec, zkušený restauratér a kavárník z prostějovského Živnostenského domu. V novinových inzercích lákal hosty na „krásnou romantickou“ krajinu v okolí Nedvědice, moderní zařízení pokojů a gastronomii. Hotel od roku 1908 také nabízel levnější typ ubytování – studentskou nebo turistickou noclehárnu, které vznikaly ve spolupráci s Klubem českých turistů. Krátce před první světovou válkou se novým majitelem stal Josef Kravka, který se v roce 1914 přistěhoval do Nedvědice z Vídně a hotel přejmenoval na Hotel Kravka Nedvědice. Hotelový podnik u nádraží neměl dlouho v Nedvědici žádnou konkurenci, až na konci dvacátých letech 20. století novinové inzerce doporučovaly v městečku ještě dva další hotely, Panský dům a U Vápeníků. Ve druhém desetiletí a dvacátých letech byl bývalý hotel Kalina zatěžován zástavními právy, které garantovaly splácení vysoké finančních půjčky. V roce 1927 hotel koupil František Zámečník s manželkou Kristýnou. Nedvědice se v období první republiky stala vyhledávaným letním letoviskem, navíc v zimním období sem přijížděli lyžaři. Místní hotelové podniky prosperovaly a František Zámečník rozšířil svoje ubytovací kapacity. Roku 1931 byla zkolaudována přístavba podle projektu nedvědického stavitele Jaroslava Hutaře (*1877). Samostatně stojící přízemní objekt s pultovou střechou sestával z deseti téměř prostorově shodných pokojů obrácených jedním oknem do dvora a přístupných z průběžné chodby. František Zámečník nabízel v konkurenci nedvědických hotelových zařízení největší ubytovací kapacitu: dvacet pokojů a noclehárnu. V majetku rodiny Zámečníků se hotel udržel až do znárodnění, kdy byl předán národnímu podniku Restaurace a jídelny. Podle socialistického hodnocení kvality ubytování byl v sedmdesátých letech zařazen do kategorie C, byl tehdy přejmenován na hotel U Sokolovny. I když hotelová budova prošla několika stavebními úpravami a opravami, svoji podobu ze začátku 20. století si však udržela do současnosti.