Stezka Nedvědice začíná na nádraží, kudy do městyse a na nedaleký významný středověký hrad Pernštejn proudí dodnes davy návštěvníků. Přivedení železnice do obce, roku 1905, bylo zásadním impulsem pro její obchodní a turistický rozvoj. Návštěvníci se mohli od roku 1906 ubytovat v místním hotelu pana Kaliny, v kopci nad ním byla v roce 1927 vybudována podle návrhu brněnského architekta Miloslava Kopřivy sokolovna, ve které se odehrával společenský a sportovní život obce.

Na začátku 70. let se dalším obchodním centrem obce stala výrazná budova nákupního střediska v blízkosti Moravských energetických závodů, před nímž je dnes umístěna bronzová socha Energie života od Zdeňka Řehoříka, zhotovená původně pro areál závodů. Ten byl v provozu již od roku 1900, založil jej Otto Kuhn jako textilní továrnu, čímž výrazně ovlivnil rozmach obce. Kuhn inicioval také výstavbu kolonie rodinných domů pro zaměstnance jeho továrny, vybudovaných podle návrhu brněnského architekta Vladimíra Fischera.

Odtud nás stezka zavede po páteřní komunikaci k domu Stanislava Neděly, jednoho z vedoucích místního kamenického závodu, jež také přispěl k rozvoji Nedvědice.

Společenský a spolkový život v obci v meziválečné době kvetl, jak vedle existence sokolovny dokládá i výstavba Lidového domu roku 1932.

Dominantou obce je vedle barokního kostela také školní budova z roku 1902, postavena pravděpodobně také podle návrhu brněnského architekta Vladimíra Fischera. V blízkosti školy na břehu malého rybníka se konají významné obecní události. Vodní hladina rybníka vytváří kulisu nejvýznamnějšímu uměleckému dílu ve veřejném prostoru městyse, pomníku padlým v první (i druhé) světové válce, jenž je dílem sochaře Josefa Axmanna.

Krátká odbočka ze stezky vede kolem studánky k tzv. Nové čtvrti budované po roce 1907 nad železniční tratí, zejména místní stavební firmou Jaroslava Hutaře.

Stezka dále vede po trase většiny turistů směřujících k Pernštejnu, kde byly na počátku 20. století realizovány architektonicky hodnotné vilové stavby. V případě autorství vily postavené pro Marii Loosovou, majitelku prosperující brněnské kamenosochařské dílny, která těžila mramor v nedvědickém lomu , jímž je vila také zdobena, se v minulosti spekulovalo, že by se mohlo jednat o rané dílo jejího syna – průkopníka moderní architektury, Adolfa Loose. Mezi dalšími rodinnými domy pro významné místní občany dominuje neogotická vila Františka Vendolského, navržená Vladimírem Fischerem.

Posledním majitelem pernštejnského panství byla hraběcí rodina Mittrowských, Vilém Mittrowský chtěl opustit nepohodlné bydlení hradu a investoval do modernizace budov v podhradí, původní vrchnostenskou budovu si nechal již v polovině 19. století přebudovat pro své potřeby na neoklasicistní vilu s okrasnou zahradou a sousední objekt sloužil k ubytování jeho hostů.

Posledním bodem stezky je pernštejnský park, jež založil osvícenec rytíř Ignác Schröffl z Mannsberka, inspirovaný tehdejší módou sentimentálních anglických zahrad a symbolizující přerod k modernímu věku.