Škola, písemně doložená v Nedvědici už v roce 1627, se stěhovala do nejrůznějších budov po celé obci až do roku 1806, kdy byla na přímluvu faráře Gabriela Mrákotského vystavěna v sousedství fary nová školní budova. Školní budova sloužící i pro žáky z okolních obcí procházela během svého téměř stoletého fungování přirozeným stavebním vývojem. Největší rozšířením prošla na náklady velkostatku v roce 1835 podle projektu stavebního mistra Jiřího Jílka, na němž se také v následujících letech podíleli i zdejší tesařský mistr František Kägler a zámečník Matyáš Vendolský. Škola svému účelu sloužila až do konce 19. století, kdy radní pod vedením starosty Jana Míčka zamítli možnost dalších stavebních úprav a rozhodli se pro výstavbu nové školní budovy. Podle dosavadní literatury k ní plány vytvořil jinak neznámý inženýr Antonín Vašíček, který však ve skutečnosti plány signoval jako pověřený zaměstnanec Moravského místodržitelství. S ohledem na podobný vývoj v nedalekém Tišnově a následné vztahy starosty Míčky je však pravděpodobné, že projekt novostavby vytvořil brněnský architekt Vladimír Fischer. O této možnosti svědčí mimo jiné i podobná stylová východiska, která využíval na svých školních budovách, vystavěných podle jeho plánů v jiných moravských městech i jeho další přítomnost na rozšiřování školní budovy v letech 1912–1913. Nejstarší školní budova s průčelím otočeným směrem k nedvědickému rybníku je nevelká patrová budova na pravidelném obdélném půdorysu s devíti okenními osami, do jejichž středu je zasazen neorenesační portál z nedvědického mramoru s vloženou arkádou, kterou lemují dva toskánské sloupy nesoucí profilovanou římsu se segmentovým frontonem. Nad portálem, k němuž vede několik schodištních stupňů je v šířce tří středních okenních soch umístěn atikový štít s prolamovaným parapetem, v jehož středu je umístěn štít s hodinami, dvěma pilastry volutami a trojúhelníkovým zakončením. Realizaci projektu, dokončeného v září 1902 prováděla firma zdejšího stavebního podnikatele V roce 1912 se v Nedvědici konala manifestační schůze za zřízení měšťanské školy, kterou za podpory zemských poslanců Josefa Šámalíka, Karla Baláka a Jana Filipínského vedl nedvědický starost Míček. Dramatické zasedání, na kterém byl „nevhodným způsobem“ inzultován šlechtic Josef Koudela z Jelínkova, skončilo příslušnou rezolucí, která vedla k povýšení školy ve stejný rok. Tato změna si žádala další rozšíření budovy, které v totožném stylu navrhl na místě vykoupené sousední nemovitosti Vladimír Fischer. Součástí přístavby, provedené firmou stavitele Jaroslava Hutaře, byly kromě tříd také tělocvična a kreslírna. V této podobě vydržela škola až do roku 1973, kdy prošla rozsáhlými opravami a modernizací podle projektu projektanta Okresního stavebního podniku Žďár nad Sázavou Jaroslava Haluščák. Oprava vnitřního vybavení, sociálních zařízení, fasády včetně výměny oken pokračovala s přestávkami až do roku 1979. Tato generální oprava měla řešit neúnosný stav, kdy škola kvůli narůstajícímu počtu žáků přestala plnit hygienické normy. Na začátku osmdesátých let 20. století tak místní národní výbor přistoupil k realizaci nové školní budovy, vypracované v kanceláři Projektového a výzkumného ústavu VUT pod vedením specialisty na výstavbu školních budov v Jihomoravském kraji Jaroslava Ledviny. Čtyřpodlažní stavba s železobetonovým skeletem, propojená krčkem se staršími budovami, má devět okenních s přiznanými pilíři, spojujícími parter a první patro. Její utilitární, zároveň však funkční řešení zcela zapadá do kontextu nepříliš důležitých veřejných staveb období normalizace. Areál školy si navzdory drobným stavebním zásahům stále udržel svoji původní podobu a je tak dokladem architektury dlouhého 20. století v Nedvědici.