V lednu 1924 vzniklo spojením města Moravské Ostravy s okolními novými průmyslovými městy Přívozem, Vítkovicemi, Mariánskými Horami a s obcemi Novou Vsí, Zábřehem nad Odrou a Hrabůvkou jedno z největších měst tehdejšího Československa. Tak zvaná Velká Moravská Ostrava se svými 124 000 obyvateli představovala nejvýznamnější centrum těžkého průmyslu v nově vzniklém státě, nacházející se poblíž hranic s tehdejším Německem a Polskem. Protože průmyslový rozvoj výrazně předbíhal úroveň vybavenosti nového velkoměsta, vznikla potřeba modernizovat stávající infrastrukturu nebo vybudovat novou, odpovídající potřebám formující se metropole. 

Stezka prochází Moravskou Ostravou a zahrnuje stavby reprezentující široké spektrum architektonických směrů – od dekorativismu, nového klasicismu a expresionismu až po purismus a funkcionalismus. Prohlídku lze zahájit na kterémkoli z jejích konců. Jeden z nich se nachází na Prokešově náměstí před Novou radnicí, která symbolizuje ambice tehdejší městské elity v čele se starostou Janem Prokešem. Právě on byl iniciátorem výstavby této největší radniční budovy tehdejšího Československa, vyprojektované týmem vedeným brněnským architektem Vladimírem Fischerem. V prostoru náměstí a Sokolské třídy se nacházejí další administrativní paláce, odrážející ekonomickou a společenskou prestiž zdejších průmyslových podnikatelů. Jedná se o dvě budovy Severní dráhy Ferdinandovy podle návrhů architekta Karla Kotase a objekt ředitelství Báňské a hutní společnosti od Jaroslava Stockara-Bernkopfa. Na Sokolské třídě stojí i funkcionalistický dům Nemocenské pojišťovny soukromých úředníků od pražských architektů Františka Stalmacha a Jana Svobody a o kus dál moderní sokolovna brněnského autora Miloslava Kopřivy. Rondokubistický dům Severní dráhy Ferdinandovy podle plánů Arthura Rozhona a Pavla Janáka se nachází v nedaleké Husově ulici. Z veřejných objektů je třeba zmínit filiálku Národní banky československé na nároží Sokolské třídy a Českobratrské ulice nebo Justiční palác pražského architekta Františka Vahaly na Havlíčkově nábřeží u řeky Ostravice. Nedaleko Masarykova náměstí stojí na nároží ulice Na Hradbách a Dr. Šmerala administrativní palác Rütgersových závodů v intencích neobiedermeieru od Ernsta Kornera, nyní sloužící potřebám Českého rozhlasu. Z další skupiny administrativních budov je třeba uvést palác pojišťovny Riunione di Adriatica Sicurtà v Zámecké ulici nebo bývalou městskou spořitelnu, obojí postavené podle plánů Karla Kotase, a bankovní paláce na Nádražní třídě – konkrétně paláce České banky Union (Ernst Korner), Živnostenské banky (Kamil Hilbert) a Anglo-československé banky (Josef Gočár). Tamtéž lze najít i bývalý Hornický dům, známý mezi Ostravany jako palác Elektra, podle plánů Aloise Kubička. V sousedství této stavby stojí asi nejvýznamnější veřejná budova meziválečného období – puristický Dům umění, vynikající dílo mladých architektů Vladimíra Wallenfelse a Františka Fialy, žáků profesora Jana Kotěry. Závěr stezky tvoří dvě značně odlišné stavby, nacházející se za frýdlantskou tratí, která rozděluje centrum města do dvou samostatných enkláv, kam se lze z Nádražní ulice dostat nejpohodlněji tramvají na náměstí Republiky. Prvním případem je budova bývalého Okresního sociálně-zdravotního ústavu v sousedství městské nemocnice na Fifejdách, navržená Karlem Roštíkem a Jaroslavem Stockarem-Bernkopfem. V současnosti (2026) se jedná o jedinou komplexně a zároveň citlivě opravenou ostravskou veřejnou stavbu meziválečného období. Poslední (nebo také první) zastavení je věnováno památkově rehabilitované a veřejně přístupné vile stavitele Františka Grossmanna, představující ukázku bydlení vyšších středních vrstev společnosti první poloviny dvacátých let 20. století. 

MSt