Profesionální loutková scéna sídlila od svého založení v roce 1953 až do roku 1999 v prostorách bývalé kavárny Union v historizujícím domě z konce 19. století na nároží nynějšího Masarykova náměstí a Velké ulice v historickém jádru Ostravy. Ačkoli se již v 50. letech uvažovalo o novostavbě loutkového divadla, zůstalo jen u záměru, proto musela scéna využívat prostory, které byly pro její potřeby několikrát stavebně upravovány, ale ani tak zcela nevyhovovaly divadelním potřebám. Dům totiž nebylo možné pro divadelní scénu výrazněji upravit a zvětšit prostory jak pro diváky, tak pro provozní potřeby. Navíc byl dům v devadesátých letech 20. století navrácen v restituci původním majitelům, proto bylo třeba najít pro divadlo nové adekvátní sídlo. Statutární město Ostrava se rozhodlo uspořádat architektonickou soutěž a pro umístění novostavby divadla zvolilo parcelu u Pivovarské ulice na okraji Černé louky, kde se ve druhé polovině 20. století zformovalo ostravské výstaviště. Soutěž se uskutečnila v roce 1995. Předsedou poroty se stal architekt Evžen Kuba, dalšími nezávislými členy byli architekti Jiří Gebrian a Igor Saktor. Divadlo loutek v porotě zastupovala tehdejší ředitelka Jarmila Hájková a místopředseda poroty scénograf Miroslav Matějka. Vedení města v porotě reprezentovali náměstci primátora Milan Balabán a Zbyněk Pražák, do jehož gesce spadala agenda kultury. Dále v porotě zasedali zástupci městského obvodu Moravská Ostrava a Přívoz Milan Adámek a Lidmila Lukášová. Vyhlašovatele soutěže, tedy statutární město Ostrava, zastupoval na Útvaru hlavního architekta města Ostravy zaměstnaný architekt Petr Vencelides. V soutěži byl první cenou ohodnocen návrh pražských autorů architekta Petra M. Hájka a Gabriely Minářové. Jejich řešení porota ocenila jak z urbanistického hlediska, tak i z pohledu provozních vazeb. Během následných projekčních prací však město v pozici stavebníka v souvislosti s ekonomickou krizí druhé poloviny 90. let požadovalo, aby autorský tým projekt výrazně upravil. Vzhledem k požadovaným úsporám musely být v realizačním projektu vypuštěny některé zamýšlené prostory a funkce. Objekt se tak musel obejít bez adekvátních skladovacích místností, bez některých dalších prostor divadelního zázemí nebo bez restaurace v přízemí předního traktu. Tyto zásahy si paradoxně jen o pár let později vyžádaly realizaci přístavby k již vybudovanému novému divadlu. V konečném důsledku se podařilo vydat stavební povolení k 30. květnu 1997. Kolaudační rozhodnutí o ukončení stavby pochází z 15. září 1999. Divadlo se pro ostravskou veřejnost slavnostně otevřelo 26. září 1999 představením Strakonického dudáka Josefa Kajetána Tyla v režii Vlastimila Pešky a od 27. září do 2. října se v novostavbě poprvé uskutečnil mezinárodní loutkářský festival Spectaculo Interesse Ostrava 99. 

Nově vzniklý samostatný objekt Divadla loutek představuje stavbu na hraně mezi souvislou zástavbou centra Ostravy a parkem v prostoru bývalého výstaviště Černá louka se sousedním hlavní výstavním pavilonem. Tento park je v daném místě nevýrazný, je to spíše přechod mezi blokovou zástavbou centra a periferním, urbanisticky jen rámcově zformovaným územím bývalého výstaviště. Solitérní budova se prostorově i dispozičně rozvíjí kolem centrálně umístěného hlediště a jeviště a k nim posléze připojenému věžovému objektu s alternativní scénou v suterénu, obchodním prostorem v parteru a s provozními místnostmi v patrech. Dispozici odpovídá kompaktní pojetí hmoty domu jako protiklad k zdejší neurčité urbanistické situaci. Centrálním prvkem kompozice je centrální věžové provaziště s fasádou z pevně uchycených hliníkových žaluzií v ocelových rámech. Jednotlivé části domu, kryté plochými střechami, jsou podle zprávy autorů „seřazeny podle velikosti, takže dispozice divadla graduje po spirále, která se otáčí kolem budovy“. Na severní straně spirála vrcholí v úrovni druhého patra mansardou s pergolou místěnou nad skladem dekorací. Hmota otevřeného vestibulu se skleněnou fasádou a hlavním vstupem na jihozápadní straně má dvě výškové úrovně. Nad severní přízemní části se v úrovni prvního patra nachází terasa, nad jižní částí vestibulu vyrůstá administrativní patro s pevně pojatou netransparentní hmotou. Terasa na severozápadní straně (nad částí vestibulu) a balkón na straně východní mají kovové zábradlí v podobě šikmo upevněných ocelových prutů ukončených volutami, tvořících jakousi šikmou ocelovou dekorativní mříž. Jednotlivé hmoty divadla se odlišují materiálovým řešením průčelí. Přízemní část s vestibulem se otevírá vně již zmíněnými prosklenými stěnami v dřevěných rámech. Administrativní patro na jihozápadní straně je zbudováno ze sendvičového zdiva, obloženého dekorativně pojatým režným cihelným obkladem. Hmota měla být podle autorů projektu nesena „ocelovými sloupky s hlavicemi, symbolizujícími pohádkové postavy, které budou zpracovány podle záměru výtvarníka z různých materiálů ‚navlečených‘ na ocelových pilířích“. Ve výsledku nemají ocelové sloupy hlavice a sochy jsou vytvořeny jako samostatné dřevěné objekty s kovovou kostrou, připevněné na dříky sloupů. Sochy na motivy divadelních loutek vytvořil scénograf Tomáš Volkmer. Od severozápadu to jsou kašpárek, král, královna, čert a anděl. Než začaly v červnu 2010 práce na přístavbě divadla, navazoval z jihu na vestibul v přízemí a na administrativní část v patře dvoupodlažní rizalit dvojramenného schodiště. Schodišťový rizalit byl opláštěný prosklenou fasádou s ocelovo-dřevěnou kostrou. Fasádu zadní části divadla, otočené na Černou louku, se skladem dekorací a dalšími provozními místnostmi, propojenými s jevištěm, člení svislé drážky z vápenocementové omítky s lícní probarvenou štukovou vrstvou.

Vestibul s diváckou šatnou na západní straně dostal podobu kruhové výseče kolem hmoty hlediště a otevírá se na severozápadní i jihozápadní stranu. Dlažba z leštěného šedého a černého kamene vychází v prstencích ze středu divadelní budovy. Prstencové utváření dlažby přechází i do nástupního předprostoru v Pivovarské ulici. Strop vestibulu původně zdobily malby s pohádkovými motivy, poškodilo je však zatékání a už nebyly obnoveny. Na jižní a severní straně vestibulu se obdélnými průchody prochází k hledišti. Divadlo je řešeno jako syntéza mezi kukátkovým principem a studiovou scénou. Prostorová koncepce plně vychází z kukátkového prostorového řešení. Na druhou stranu široký portál bez portálové stěny, technická lávka nad hledištěm a tmavá výmalba hlediště bez výraznějšího architektonického členění vycházejí ze zvoleného studiového principu divadelního prostoru.

Aréna hlediště stoupá v úhlu 22 stupňů. S ohledem na určení divadla byla zvolena zdvojená sedadla pro tři děti nebo dva dospělé. Kapacita hlediště je z tohoto důvodu proměnlivá: od 176 dospělých až po 260 dětských diváků. Organický tvar hlediště má mimo jiné akustické důvody, protože, jak praví autorská zpráva, „umožňuje rovnoměrné rozložení zvuku po celém hledišti“. Z toho vyplývá i zalamovaný tvar zčásti dekorativně pojatého podhledu a sádrokartonové stěny se zvukovým polštářem, zabraňujícím dozvuku. V úrovni přízemí vedou do hlediště vstupy na severní i jižní straně z vestibulu, v úrovni patra pak dva vstupy pro technické a herecké potřeby z okružní chodby administrativní části. Portál má rozměry 11 × 4,2 m, jeho součástí je kontraportál s portálovými věžemi posuvnými po celé šířce portálu. Předscéna osazená hydraulikou má tři úrovně, jeviště, hlediště a orchestřiště. Jeviště má šířku 17, hloubku 14,5 a výšku 5 m. V linii portálu se nachází javajková jáma o hloubce 0,8 m, délce 6 m a šířce 2 m. Výška tahového komínu je 12 m. Jeviště je vybaveno 14 motorovými tahy o hmotnosti 160 kg. Součástí je i marionetová konstrukce, uzpůsobená pro potřeby jeviště. Ta může být přemístěna do malírny, neboť s ní je jeviště propojeno širokými vraty. Kolem jeviště jsou umístěny ve výšce 4,2 metru osvětlovací lávky.  

Divadlo má zkušebnu se světelným vybavením a zatemňovacím horizontem, ve východní a severní části objektu jsou truhlárna, malírna, zámečnická dílna, výrobna loutek, sklad loutek, sklad dekorací, kostýmní dílna, a v jižní a východní části výtvarný ateliér, foyer, administrativní blok, odpočinkový prostor herců a schodiště. V průběhu dopracování projektu z něj na přání investora z ekonomických důvodů zmizely prostory v suterénu, kde měla být velká zkušebna, použitelná též jako alternativní scéna, v přízemí pak samostatný bufet či restaurace a prostory zázemí divadla.

Jelikož v důsledku výše zmíněného omezení divadlo nemělo před realizací přístavby dostatečné prostorové kapacity zvláště pro zázemí herců i diváků, rozhodl se investor uvedenou alternativní scénu dodatečně rozšířit. Zpracování návrhu dostavby město zadalo autorům původního architektonického řešení. Ti vytvořili v roce 2009 projekt přístavby v podobě hranolové věže s alternativní studiovou scénou pro 60 diváků a s venkovním amfiteátrem pro 100 diváků, spojené na jižní straně v místě stávajícího spojovacího schodiště krčkem k původní budově divadla. Omítaná věž s plochou střechou a s vertikálně pojatými otvory dveří a oken byla směrem k hlavnímu vchodu osazena v úrovni patra výtvarně pojednaným orlojem. Stavba začala v červnu 2010 a byla dokončena v roce 2011.

Novostavba divadla loutek představuje poměrně dobře zvládnutý příklad nové solitérní divadelní architektury. Autoři podle vlastních slov usilovali o vymanění ze silného vlivu české minimalistické architektury a z novodobé tradice českého neofunkcionalismu. Snažili se navázat na alternativní tradici moderny, zvláště na dekorativismus a různé jiné proudy architektury 20. a 30. let minulého století. Kompaktnost a sevřenost budovy vhodně kontrastuje s členitostí a bohatostí tvarů i zvolených materiálů a barev. Na druhou stranu divadlo stále představuje v této lokalitě ojedinělý soustavně fungující solitér bez výraznější návaznosti na okolní zástavbu, byť se již v původním návrhu počítalo se začleněním stavby do většího urbanistického celku. Druhou negativní stránkou bylo investorem, tedy městem, iniciované zmenšení budovy oproti soutěžnímu návrhu, které se záhy ukázalo jako neopodstatněné. Následky musely být posléze řešeny přístavbou, navrženou v intencích původního architektonického konceptu autorů architektonické podoby divadla.

MSt