Rozvoj živnostenského a obchodního podnikání v období první Československé republiky ovlivnil stavební rozvoj historického jádra Moravské Ostravy i jeho nejbližšího okolí. Zlepšující se hospodářská situace a nárůst rozsahu a náročnosti poptávky a také pokles stavebních nákladů umožnily modernizaci obchodních domů. Zákon o stavebním ruchu z roku 1927 osvobodil stavebníky na 35 let od daní, proto majitelé obchodů začali ve větší míře rekonstruovat své podniky, případně stavět obchody zcela nové.

K novostavbě obchodního domu na Masarykově náměstí přistoupila i firma Baťa. Ta měla vlastní síť prodejen s opravnami obuvi ve všech větších městech pod názvem Dům služeb. V Moravské Ostravě sídlil Dům služeb původně v dvoupatrovém domě čp. 25 s historizující fasádou, jehož hloubkovou dispozici ovlivnila podélná parcela vycházející ze středověkého rozvržení města. Ještě v roce 1926 byla do interiéru vestavěna galerie v úrovni mezaninu a vybudován nový portál, ale již o tři roky později bylo rozhodnuto o demolici domu a výstavbě zcela nové, větší budovy. Pro tento záměr firma v roce 1929 zakoupila a následně zbořila i sousední nárožní dům čp. 24. 

Všechny firemní stavby, tedy i Domy služeb, se navrhovaly ve stavebním oddělení Baťových závodů jako standardizované, odpovídající firemnímu stylu a pouze upravené podle místních podmínek. Stavební oddělení na nich vždy pracovalo s osvědčenými architekty. V případě Moravské Ostravy byl projekt zadán dvěma mladým pražským architektům Františku Stalmachovi a Janu Svobodovi, pro něž to byla jedna z prvních příležitostí. Jejich volbu zřejmě ovlivnil i příbuzenský vztah Františka Stalmacha k majitelům přikoupeného nárožního domu. Architekti se ve svém návrhu inspirovali již existujícím obchodním domem Baťa v Praze od architekta Ludvíka Kysely.

Stalmach a Svoboda, kteří se ve své tvorbě specializovali na objekty spořitelen nebo obchodních domů, navrhli funkcionalistickou stavbu, která svou bezozdobnou fasádou kontrastovala s povětšinou historizujícími domy na náměstí, jemuž dala i nové měřítko. Čtyřpatrovou budovu obdélného půdorysu tvoří železobetonová konstrukce se zavěšenou fasádou horizontálně členěnou pásy oken a vyzdívanými parapetními výplněmi. Jednolitou kubickou hmotu architekti odlehčili mírným zatažením parteru tvořeného velkými skleněnými výkladci a částečným ustoupením horního podlaží, kde vznikly terasy. Interiér byl otevřený, členěný pouze železobetonovými pilíři, vertikální komunikaci nezajišťovalo ústřední schodiště (jak bylo v takových případech obvyklé), ale pouze podkovovité schodiště v zadní části dispozice. Přízemí a první dvě patra zaujímaly obchodní prostory (prodej obuvi, ponožek, punčoch, gumových výrobků, opravna obuvi), třetí patro bylo provozní a ve čtvrtém patře se nacházely dva luxusní byty. V roce 1936 byla naplánovaná přístavba obytného domu s obchodním parterem směrem do ulice Zeyerovy, která se ale nerealizovala. Teprve v osmdesátých letech 20. století byla přistavěna zadní část na nároží třídy 28. října a Zeyerovy ulice. V letech 2002–2003 proběhla rekonstrukce a interiérové úpravy, krátce nato ale firma Baťa dům opustila. Dnes zde funguje Všeobecná zdravotní pojišťovna a restaurace. Navzdory úpravám představuje dům výjimečnou ukázku funkcionalismu v centru Ostravy.

RR

Prameny:

Archiv města Ostravy, fond Archiv města Moravské Ostravy – nová registratura, inv. č. 566, kart. 553

Archiv města Ostravy, fond Berní správa Moravská Ostrava, kart. 6, čp. 24