Dům umění, v němž od roku 1952 sídlí Galerie výtvarného umění v Ostravě, představuje jeden z nejvýznamnějších příkladů puristické architektury 20. let minulého století na Ostravsku i v širším kontextu českých zemí. Ve své době se jednalo o nejmodernější výstavní pavilon v tehdejším Československu. V prostředí Moravské Ostravy, kde v té době převažovala spíše tradicionalistická architektonická tvorba, zároveň reprezentoval nastupující avantgardní architekturu. Jeho vznik souvisel mimo jiné s tím, že Moravská Ostrava jako mladé průmyslové velkoměsto potřebovala vybudovat infrastrukturu zaměřenou na rozvoj různých uměleckých oborů. Koncerty se totiž dlouhodobě uskutečňovaly pouze v sálech národních domů nebo na scéně městského divadla, dokončeného teprve v roce 1907. První výstavy představující aktuální vývoj v malířství, grafice či sochařství si musely vystačit s prostorami hasičské zbrojnice nebo s obchodními místnostmi zdejších milovníků umění. Na počátku snah o zřízení výstavního domu po vzoru tehdejších středoevropských kulturních center stáli moravskoostravský stavitel František Jureček (1868–1925) a další příznivci výtvarného umění z Moravské Ostravy. Jejich snem bylo zřídit ve městě pavilon, který by poskytl zázemí pro výstavy i další aktivity spojené s rozvojem výtvarného umění. Základem dnešní bohaté sbírky Galerie výtvarného umění v Ostravě se stalo 113 uměleckých děl, která Stavitel František Jureček věnoval na sklonku svého života Domu umění. Jeho stavbu iniciovala v roce 1921 založená Kulturní rada pro širší Ostravsko, na jejíž činnost navázal Spolek pro vystavění a udržování výstavního pavilonu v Moravské Ostravě, založený 24. ledna 1923. Předsedou spolku se stal inženýr Eduard Šebela, centrální ředitel Vítkovických kamenouhelných dolů, jednatelem Rudolf Tlapák a dalšími zakládajícími členy Alois Sprušil, pozdější správce Domu umění, nebo tehdejší vládní komisař a posléze starosta města Jan Prokeš. Záhy po založení se spolek pustil do organizování architektonické soutěže na projekt pavilonu. Na jaře téhož roku porota, jejímiž členy byli architekti Antonín Blažek nebo Bohuslav Fuchs či historik umění Václav Vilém Štech, musela posoudit na čtyřicet návrhů. První cenu neudělila, zato druhou cenu přiřkla hned dvěma soutěžním návrhům. Jedním z nich byl projekt pražského architekta Kamila Roškota a druhým návrh dvojice mladých architektů Vladimíra Wallenfelse (1895–1962) a Františka Fialy (1895–1957). Jednalo se o žáky profesora Akademie výtvarných umění Jana Kotěry. Součástí výstavní budovy měly být výstavní sály, přednáškový sál, knihovna, depozitáře, klubovní místnosti, a dokonce i prostory pro hornické muzeum. Nakonec se spolek rozhodl pro soutěžní návrh uvedené dvojice architektů, kteří ho pojali jako poctu svému učiteli Janu Kotěrovi. Inspirací se jim stalo jeho nejvýznamnější dílo – budova městského muzea v Hradci Králové, dokončená v roce 1909. Tato stavba představovala ve své době nejvýznamnější realizaci architektonické moderny ve střední Evropě. Lapidární tvarosloví a důraz na texturu cihelného zdiva v kombinaci s vytříbeným uměleckořemeslným detailem představovaly trvalou inspiraci i pro nastupující generaci. Autoři vítězného projektu zároveň čerpali z širšího evropského kontextu, především z nizozemské architektury, která tehdy excelovala v práci s režným cihelným zdivem. Právě střídmé projevy nizozemské moderny byly oblíbeným inspiračním zdrojem i pro samotného Kotěru. Střízlivé architektonické pojetí a důraz na estetiku režného cihelného zdiva podtrhovaly civilní charakter Domu umění a zároveň vyjadřovaly jeho vazbu k modernímu výtvarnému projevu. Umístění budovy v tehdy vznikající části centra Moravské Ostravy, na rozhraní obytné zástavby a průmyslové periferie, tento záměr symbolicky umocňovalo. Stavitel Rudolf Kaulich zahájil stavbu v červenci 1924. Slavnostní otevření dokončené budovy proběhlo zároveň s vernisáží první výstavy 13. května 1926, kdy jeden z iniciátorů a člen spolku Alois Sprušil prohlásil, že „Tato budova … svým nezvyklým, veskrze originálním stylem, jednoduchou architektonickou úpravou a praktickým lucernovitým osvětlením jest nejmodernější stavbou na Ostravsku…“ Dům umění je jednopatrová a podsklepená stavba z režného cihelného zdiva na půdorysu ve tvaru T s plochými a pultovými střechami s výrazným prvkem v podobě hranolových světlíků nad jižním bočním a středním křídlem. Světlíky slouží k zajištění dostatečného světelného komfortu výstavních sálů a ve své době představovaly vysoký standard uvedeného řešení, zabraňující usazování polétavého prachu, charakteristického pro tehdejší znečištěné ovzduší Ostravska. Hlavní vstup do budovy je umístěn v převýšeném středním rizalitu, situovaném na osu Umělecké ulice, čímž je zajištěn průhled na budovu pavilonu nejen ze zmíněné ulice, ale také z nedaleké Nádražní třídy. V jižním přízemním křídle se nachází největší výstavní sál s horním osvětlením prostřednictvím výše zmíněného hranolového světlíku. Totéž horní osvětlení mají dva sály, situované v prvním patře středního křídla. V přízemí téhož křídla se nacházejí dva menší výstavní prostory s bočním osvětlením. Severní sál se v současnosti užívá pro komornější výstavy a na jih orientovaná místnost slouží jako přednáškový sál. V přízemí severního křídla jsou obslužné prostory včetně šatny, toalet a odpočinkové místnosti. V patře téže části objektu se nacházely spolkové místnosti, z nichž byly před časem zřízeny sály, určené ke komornějším výstavám. Kancelářské prostory, které se zde nacházely, byly přestěhovány do nedaleké vily (Poděbradova 1291/12), kde je umístěna i knihovna Galerie výtvarného umění v Ostravě. Ostravský Dům umění jeho iniciátoři zamýšleli nejen jako objekt určený k výstavám výtvarného umění, ale také jako sociálně-vzdělávací instituci, která bude sloužit k pozvednutí kulturní úrovně obyvatelstva tehdejší Moravské Ostravy, největšího průmyslového velkoměsta Československé republiky. Vznikla tak jedna z nejvýraznějších puristických realizací dvacátých let 20. století na Moravě a ve Slezsku a zároveň jedna z mála institucí zaměřených na zpřístupnění výtvarného uměníširší veřejnosti. 

MSt