Po vzniku Československé republiky byl právní řád rozšířen o mnohé nové zákony, které posílily sociální a pracovní rámec nižších a středních vrstev obyvatelstva, například postavení dělníků na pracovišti. Trojice zákonů z roku 1920 umožnila horníkům účast na správě dolů, zakládání závodních rad a hornických rozhodčích soudů. V hornických městech tak začaly vznikat hornické domy, v nichž se měla soustředit sídla revírních rad, odborových svazů, rozhodčích soudů nebo dělnických záložen, ale měly se stát rovněž reprezentativními kulturními a společenskými centry. Výstavbu těchto hornických domů financovalo Ministerstvo veřejných prací.

Také v Moravské Ostravě bylo v roce 1923 rozhodnuto o výstavbě hornického domu s kavárnou, kinem a barem, jež měly zajistit financování jeho provozu, a se 14 moderními byty. Projekt zadal odborový svaz horníků ostravské projekční a stavební firmě František Kolář a Jan Rubý. Pro stavbu byla vybrána exponovaná parcela na jedné z nejdůležitějších městských komunikací – Nádražní třídě –, kde se od počátku 20. let soustřeďovala sídla důležitých institucí, například bankovních. V sousedství tak v roce 1924 vyrostla budova Anglo-československé banky navržená významným pražským architektem Josefem Gočárem a Kolář s Rubým byli poté požádáni, aby svůj návrh hornického domu přizpůsobili Gočárově kubistické stavbě.

Přepracování ovšem neproběhlo uspokojivě, proto Ministerstvo veřejných prací přistoupilo k volbě nového projektanta a ministr Antonín Srba požádal v listopadu 1924 úředníka ministerstva Aloise Kubíčka, aby na projekt vypracoval posudek. Kubíček se zaměřil na dispoziční a funkční uspořádání, v němž kritizoval přemíru schodišť (celkem deset), nedostatečnou kapacitu kina, nevhodné situování toalet nebo nedostatečné zázemí kavárny, ale také celkově nepřehlednou a chaotickou dispozici. Přestože Kolář s Rubým svůj návrh bránili a argumentovali tím, že úředník ministerstva nemůže projektovat, dostal Kubíček zadání, aby spolu s architektem Aloisem Mezerou, v jehož ateliéru v té době pracoval, nový návrh zhotovil. Kolář a Rubý pak měli připravit prováděcí plány.

Kubíček ponechal Kolářem a Rubým navržené urbanistické řešení, ale samotnou stavbu pojal nově po stránce hmotové, kompoziční i dispoziční. Robustní budovu ve formách nového klasicismu s prvky art deco nahradil střídmou pětipodlažní trojkřídlou stavbou v intencích moderního klasicismu s minimem architektonických prvků. Obě průčelí uvozují postranní, mírně převýšené rizality, jejichž řešení koresponduje s nedalekým, urbanisticky dominantním Domem umění. Parter z umělého kamene s obklady z leštěné švédské a slezské žuly prolamuje arkáda vysokých, půlkruhově zaklenutých oken kavárny. Přes obě nároží byly přetaženy zaoblené římsy s názvem podniku. Portikus v ulici Umělecké rytmizuje šestice pilastrů, z nichž čtyři jsou osazeny alegorickými plastikami Horníka, Hutníka, Koksaře a Důlního tesaře od ostravského sochaře Augustina Handzela z roku 1926. Vyšší podlaží s pravidelným rastrem obdélných oken byla pokryta šlechtěnou omítkou s naznačeným kvádrováním. Výrazné parapetní římsy a rámování oken řešil architekt rovněž z umělého kamene. Pultové plechové střechy akcentují zděné pásové vikýře. Zatímco parter do Nádražní ulice vyplnila kavárna Elektra s interiérem ve stylu art deco s velkou dřevěnou galerií, do dvora byl situován kinosál s 763 místy, který v roce 1940 překryla železobetonová skořepinová klenba.

Stavební práce prováděné firmou Rudolfa Kaulicha začaly na jaře 1925 a skončily v roce 1926. Již v roce 1927 dostal palác směrem do Nádražní třídy kryté posezení. V devadesátých letech 20. století prošel objekt opravou, při níž byl na jedné straně rehabilitován interiér kavárny pomocí replik původního vybavení (dřevěné obklady, zábradlí), na druhé straně statické důvody vedly ke zboření klenby kina a jeho nahrazení kancelářemi; nevhodný nátěr fasád zakryl původní materiály a barevnost. V roce 2001 ukončila kavárna provoz a posléze byla bez povolení přeměněna na podnik s názvem Hacienda Mexicana, což si vyžádalo zcela nevhodné a výrazné stavební změny v interiéru. Roku 2012 se však uskutečnila obnova kavárny v původním duchu podle projektu brněnského architekta Petra Hrůši pro bankovní skupinu J&T.

RR