Architekt Josef Havlíček patří k představitelům nejavantgardnějších proudů meziválečné architektury a také velké vizionáře přeměny Prahy v řadě modernistických utopických projektů. V letech 1916–1924 vystudoval architekturu na pražské technice a následně v architektonické speciálce na Akademii výtvarných umění u Josefa Gočára (1926). Ještě jako student navrhl s Bedřichem Stefanem československé hraniční sloupy. V roce 1927 začal spolupracovat s inženýrem Jaroslavem Josefem Polívkou, realizovali spolu administrativní palác Habich a palác Chicago pro agrárního podnikatele Jindřicha Kolowrata-Krakowského a zúčastnili se soutěže na přemostění Nuselského údolí. Polívka s Havlíčkem navrhli devět speciálně odhlučněných obytných věžáků nesoucích dvouproudovou mostovku. V roce 1928 založil atelier H & H s Karlem Honzíkem. V této době se začal angažovat v uměleckých a profesních organizacích – byl spoluzakladatel Devětsilu a jeden z nejvýznamnějších členů – architektů. Byl také členem SVU Mánes a Sdružení architektů. S Karlem Honzíkem, Jiřím Krohou, Karlem Teigem a Jiřím Voženílkem byl členem Levé fronty sdružující levicově orientované umělce a architekty. S Teigem a Honzíkem také publikovali o kolektivním bydlení a dalších tématech. V letech 1929–1931 realizovali s Honzíkem zřejmě svou nejvýznamnější stavbu – Všeobecný penzijní ústav na Žižkově představující výrazné gesto pražského modernismu. Honzík později vyjádřil lítost, že více nezohlednili památkový kontext historického panoramatu Prahy [1]. Během 30. let s Honzíkem navrhovali několik činžovních domů v Praze.  Po jejich profesním rozchodu navrhoval Havlíček koncepci řadové bytové zástavby na Letenské pláni, komplex jednotlivých domů zvaný Molochov. V letech 1945–1948 se podílel na urbanismu Hradce Králové: nejprve navrhoval regulaci nové zástavby Slezského Předměstí, později s Františkem Bartošem Labskou kotlinu (Gottwaldovu čtvrť) včetně návrhu typových řadových domů. Následně zpracovali nový regulační plán města včetně širších vztahů a vytvoření hradecko-pardubické aglomerace [2]. V roce 1948 se Havlíček stal prvním ředitelem pražského Stavoprojektu. S Karlem Filsakem nejprve navrhoval nový regulační plán Jindřichova Hradce a následně s ním a s Karlem Bubeníčkem sídliště Rozdělov v Kladně. Havlíček byl mimo to autorem řady nerealizovaných utopických urbanistických návrhů včetně zástavby Žižkova a později také pankrácké pláně pyramidálními mrakodrapy. Tyto fantaskní návrhy sice nebyly realizovány a byly těžko realizovatelné, ale poskytovaly impulzy rozvíjení idejí české avantgardy. 

LZL

Poznámky

[1] Srov. Ladislav Zikmund-Lender, Karel Honzík – památkář? Staletá Praha, roč.  2013, č. 1, s. 109–113

[2] Srov. Jakub Potůček, Josef Havlíček, František Bartoš – Regulační plán Hradce Králové 1945–1950, in: Magazín UNI, https://www.magazinuni.cz/architektura/josef-havlicek-frantisek-bartos-regulacni-plan-hradce-kralove-1945-1950/, vyhledáno 5. 2. 2019