Od roku 1940 připravovalo stavební oddělení Vítkovických železáren novou koncepci rozšíření Jubilejní kolonie. V ní se zcela upustilo od předchozího řešení podle návrhu Ernsta/Arnošta Kornera. Ovšem ještě domy realizované na přelomu 30. a 40. let, jejichž plány vytvořil Alois Pix, vycházely z Kornerovy koncepce, i když v té době už byl její autor v emigraci, kam s rodinou odešel s ohledem na ohrožení republiky nacismem a svůj židovský původ. Německé okupační orgány i nové nacistické vedení železáren požadovalo, aby čtvrtá etapa výstavby Jubilejní kolonie byla řešena v duchu architektonických a ideologických požadavků nacionálního socialismu. Tomu odpovídal tak zvaný styl domoviny, německy zvaný Heimatbaustil, utvářený od počátku 20. století jako protiváha moderní architektury. Nacisté si zmíněný modus přivlastnili, takže v uvedeném stylu budovali řadu kolonií a sídlišť nejen v Německu, ale také v okupovaných zemích. Důraz byl u takto pojednaných domů kladen na jedné straně na racionálně pojatý urbanismus a moderní řešení bytů a na druhé straně na tradiční motivy a prvky. Domy se vyznačovaly vysokými sedlovými a zvalbenými střechami a trojúhelníkovými štíty, malá obdélná okna doplňovaly okenice, vstupy pak portály a stříšky. Blokovou skladbu domů oživovaly valeně zaklenuté průchody a brány. Fasády, často ze škrábané omítky, byly dotvářeny tradičními dřevěnými svlakovými dveřmi a valeně zaklenutými lodžiemi. Schodišťové osy dostávaly podobu mělkých arkýřů na konzolách. Tyto projekty vznikaly ve velkých projekčních kancelářích jako typové vzory, šířící se v širším měřítku zeměmi okupovanými Německem. Z uvedeného rejstříku motivů a prvků vyplývá, že výraz bytových domů čtvrté etapy je značně konzervativnější než v případě předchozích fází výstavby Jubilejní kolonie. Několik plánovaných variant, vytvořených ještě v roce 1940, počítalo s výstavbou 205 až 252 bytů v blocích s řadově řazenými jednopatrovými domy. Nakonec mezi léty 1941 a 1942 železárny financovaly vznik pouhých dvanácti jednopatrových domů se sedlovými střechami a celkem se 48 byty. Šest domů vzniklo severně a šest domů jižně od Jubilejní ulice a východně od ulice Dvouletkové. Jedná se jen o torzo blokově pojaté zástavby, protože původní záměr počítal, že naproti vystavěnému celku vznikne kulturní dům, jenž měl být také navržen v intencích Heimatbaustilu. Ve výstavbě se však vzhledem k válečným událostem a s tím souvisejícím zákazem stavebních prací nepokračovalo. O náhlém ukončení realizace svědčí slepé štíty domů v ulici Dvouletky 515/3, v ulici Jubilejní 505/75 a v ulici Mládeže 507/12 a 511/8. Ačkoli výraz domů je konzervativní a architektonicky nepatří domy k nejlepším příkladům válečné výstavby na území tehdejšího protektorátu, byty této čtvrté etapy se vyznačují již patřičným vybavením. V suterénu domů se realizovala prádelna, místnost s mandlem a čtyři sklepní kóje. V každém nadzemním podlaží domu se nachází dva byty. Všechny bytové jednotky mají obytnou kuchyni, pokoj, kabinet, kuchyň, spíž, koupelnu a záchod. Koupelny zavedené v bytech této kategorie představovaly novum a jsou dokladem postupného zvyšování kultury bydlení v průběhu minulého století.

MSt