K proměně průmyslové Ostravy v postindustriální velkoměsto po roce 1989 přispěla také nová architektura. Významnou roli sehrály rovněž konverze, tedy přeměny historických a památkově hodnotných industriálních budov pro jiné využití, při nichž se často uplatňují soudobé architektonické zásahy. Původně se pojem konverze používal pro přizpůsobení průmyslových provozů potřebám válečného hospodářství nebo pro jejich transformaci po ukončení války, kdy musela průmyslová výroba reagovat na novou situaci. V procesu deindustrializace, jenž Ostravu naplno zasáhl již v 90. letech minulého století, se konverze uplatnily o desetiletí později při hledání nového využití pro vybrané průmyslové budovy a areály. 

Vycházku po stezce lze zahájit v objektu městské galerie Plato, který vznikl konverzí objektů městských jatek podle návrhu polského architekta Roberta Konieczného a jeho ateliéru KWK Promes. Novodobý zásah do veřejného prostoru představuje i úprava Masarykova náměstí od brněnských architektů Tomáše Rusína a Ivana Wahly. Tato realizace je současně příkladem úskalí, která může přinášet využití nových materiálů a technologií v soudobé architektuře. Nedaleko náměstí vznikl bytový dům Ostravská brána jiných brněnských autorů – Ladislava Kuby a Tomáše Pilaře. Jedná se o příklad vstupu nové architektury do historického prostředí v bezprostředním sousedství kostela sv. Václava, nejstarší památky města. Jiným příkladem novostavby je Divadlo loutek podle plánů Petra M. Hájka a jeho spolupracovníků, spojující postmoderní divadelní objekt s minimalisticky pojatou věžovou přístavbou od Bronislava Stratila. Závěr stezky tvoří dvě konverze. Jedna se týká areálu Brandlovky na periferii jádra Ostravy podle návrhu Tomáše Havlíčka a studia Létající inženýři. Druhou konverzi vyprojektoval Josef Pleskot a jeho AP Atelier. Týká se areálu Trojhalí, reprezentujícího pozůstatek průmyslové zóny Karolina. Zmíněný celek se tak proměnil v tak zvané kryté náměstí, určené pro nejrůznější kulturní, sportovní a další využití. 

MSt