Městská galerie současného umění Plato v Ostravě, zaměřená na prezentaci aktuálních trendů v umění, představuje unikátní projekt konverze industriální architektury památkově chráněných objektů bývalých městských jatek Moravské Ostravy v dosud periferní poloze ostravského centra. Realizace se uskutečnila podle návrhu polského architekta Roberta Konieczného (1969), absolventa studia architektury na Slezské technické univerzitě v Glivicích, a jeho ateliéru KWK Promes z Katovic v Horním Slezsku. Zmíněná konverze městských jatek pro potřeby městské galerie Plato byla počátkem roku 2024 vybrána mezi pět finalistů evropské Ceny Miese van der Rohe za novou architekturu.

Budovy městské galerie Plato si zachovaly charakteristický vzhled průmyslových staveb z přelomu 19. a 20. století, kdy se industriální objekty budovaly z cihelného zdiva, přičemž na Ostravsku převážně z režného cihelného zdiva. Dělo se tak v kombinaci s kovovými, kamennými nebo dřevěnými konstrukcemi a prvky. O tom svědčí i srostlice kdysi samostatných budov nynější městské galerie Plato se strohými i dekorativně členěnými fasádami z režné cihly, s litinovými sloupy v části prostor nebo se segmentovými klenbami zaklenutými do železných traverz. Městská jatka Moravské Ostravy vznikla v sousedství stodol a městského hostince a rozvíjela se na periferii města, dobře napojené na železniční síť frýdlantskou železnicí, zprovozněnou roku 1871.  

Nejstarší dochovanou částí je stará budova chladírny postavená v roce 1891 z cihlového zdiva se střídmými fasádami členěnými obdélnými okny se segmentovými záklenky. V největší dvoupodlažní části se nacházela vlastní chladicí hala s litinovými sloupy přes dvě podlaží. Zbývající části zaujímala strojovna, byt, prostor pro chladicí přístroj a kotelna. Projekt chladírny vypracovala brněnská firma Brand & Lhuillier, která také dodala veškeré zařízení. Litinové sloupy a kotle pocházely z Vítkovických železáren. Vlastní stavbu provedl ostravský stavitel Clemens Hladisch. Mladší části v podobě věže, nové chladírny, kotelny, strojovny i vepřové porážky z let 1902–1903 mají bohatě členěné historizující fasády z režného cihelného zdiva a jsou dílem architekta Antona Möllera (1864–1927) z Varnsdorfu, specialisty na výstavbu jatečních areálů v tehdejším Rakousku-Uhersku. Samotnou stavbu vepřové porážky provedla firma Vincence Heinze a Gustava Kulky z Moravské Ostravy, stavbu chladírny ostravský stavitel Ignaz Felix. 

Ve dvacátých letech 20. století se ukázalo, že areál jatek nutně potřebuje rozšíření a modernizaci. K vypracování projektu, který měl zajistit zvýšení kapacity chladírny a hovězí porážky a výstavbu chybějící masné tržnice, město vyzvalo německého architekta Waltera Freseho (1872–1949) z Berlína. Frese roku 1925 navrhl puristicky stroze pojatou novostavbu, kterou situoval do jižní části areálu. Do železobetonové monolitické stavby umístil kancelářskou budovu, ale především kapacitně dostačující haly chladírny, předchladírny, mrazírny a masné tržnice. Křídlo navržené Fresem však muselo být na začátku představby pro potřeby galerie vzhledem k narušení statiky zbořeno, takže architekt na to reagoval tak, že novostavbu v jeho půdorysné stopě provedl jako otisk původního křídla v nové šeď betonu připomínající  fasádě, přičemž interiéry této části objektu jsou provedeny v pohledovém betonu.

Z někdejšího rozsáhlého areálu ostravských městských jatek zbyly do současnosti v podstatě pouze čtyři budovy – původní chladírna, později adaptována na předchladírnu a solírnu, nová chladírna, budova vepřové porážky a přístavba provozní budovy se šatnami, sociálním zařízením a laboratořemi. Posledně jmenovaná část však musela být při současné konverzi jatečních budov pro potřeby městské galerie Plato ze statických důvodů zbořena a postavena jako novostavba.    

Složitý vývoj od počátků památkové ochrany bývalých jatek po konverzi památky pro potřeby městské galerie Plato trval od roku 1987 až do roku 2022. V roce 1987 byla budova chladírny zapsána do seznamu kulturních památek, v roce 1994 se památková ochrana rozšířila i na objekt vepřové porážky. Ačkoli se část objektů stala kulturní památkou, nebyly v dobrém stavebně-technickém stavu. V roce 1993 musela být dokonce z havarijních důvodů snesena dřevěná nástavba věže včetně krovu a zhotoveno provizorní zastřešení. Již roku 1992 převzal areál městský obvod Moravská Ostrava a Přívoz, který ho roku 1995 prodal za 39 milionů korun firmě Bauhaus. 

Hobbymarket Bauhaus chtěl v sousedství areálu v centru Ostravy postavit svou provozovnu a zavázal se, že při té příležitosti opraví i zchátralé památkově chráněné objekty. Projekt novostavby hobbymarketu vznikl v architektonické kanceláři Arkos podle dispozic firmy. Autory byli architekti Alfred Lengger, Renata Májková a Václav Filandr. V té souvislosti vznikla i první podoba konverze památkově chráněného areálu ke komerčním účelům. Zatímco obchodní centrum se stalo jedním z prvních marketů nového typu v republice, historické budovy jatek firma neopravila a nadále chátraly. Následovala mnoho let táhnoucí se anabáze, kdy se řešilo, co s rozpadající se památkou. Firma si odklad řešení mohla dovolit, protože ve smlouvě nebyly uvedeny žádné sankce za nesplnění závazku. Proti tomu protestovala ostravská veřejnost a občanské sdružení Za starou Ostravu upořádalo akci Bojkotuj Bauhaus, zachráníš jatka!. Po různých jednáních a průtazích se podařilo památku alespoň provizorně zastřešit a oplotit. Teprve rozhodnutí firmy stáhnout se z Ostravy vedlo k dohodě o zpětném prodeji bývalých jatek městu Ostravě za 80 milionů korun. Město převzalo areál v září 2016 včetně budovy hobbymarketu Bauhaus, z něhož se po určitých stavebních úpravách stalo od dubna 2018 dočasné sídlo městské galerie Plato. 

V roce 2017 zorganizovala Ostrava architektonickou soutěž na konverzi památkově chráněných částí jatek pro potřeby městské galerie Plato. Vítězem se stal pražský architekt Petr Hájek, který se však nedohodl s městem na podobě smlouvy ohledně dopracování projektu. Úkolu se následně ujal polský architekt Robert Konieczny (1969) a jeho ateliér KWK Promes, jejichž návrh byl v soutěži ohodnocen 3. místem. Konieczny uplatnil ve svém řešení principy dynamické architektury, které rozvíjel i v jiných svých projektech, například v případě vil a rodinných domů včetně vlastního světoznámého domu – „Archy“ ve Slezských Beskydech. V ostravském případě dostaly architektonické vklady podobu monumentálních otočných stěn/vrat, replikujících jako jakési velké betonové plomby původní profilaci historického pojetí zdiva, provedeného ovšem v novodobém materiálu a střídmější formě. Vrata s povrchem přizpůsobeným pohledovému betonu přejímají tvarosloví historické architektury, zároveň však tuto nápodobu převádějí do současného materiálu a tím ji do jisté míry odosobňují. Architekt Robert Konieczny, autor celkové koncepce konverze městských jatek, k tomu uvedl: „Uchovali jsme původní patinu venkovních stěn, maltovým rastrem ‚zašpinili‘ příliš lesklé nové skleněné výplně jak okenních, tak i dveřních otvorů a průrazy ve zdech zacelili výplněmi ze soudobého materiálu, a to vše při zachování zdobnosti, která je vlastní původním cihlovým fasádám, ale provedli jsme je ve zjednodušené soudobé interpretaci.“ Výsledkem neměla být apriori „nová“ historická stavba. Ponecháním patiny v podobě průmyslovým prostředím zašpiněného cihlového zdiva se rozhodl akcentovat složitou minulost Ostravy i daného místa. Totéž platí pro graficky upravené zasklení oken, připomínající šerosvit průmyslových hal minulosti. Zároveň zvolená koncepce pracuje s principem dynamické architektury, příznačným i pro další projekty a realizace ateliéru KWK Promes. „Hlavní myšlenka projektu je založena na přiznání a ponechání otvorů ve venkovních stěnách jako svého druhu příležitosti pro přímé a funkční propojení budovy s venkovním prostorem a městem. Řešení, kdy se nové výplně otvorů mohou otáčet, umožňuje snadné otevírání výstavních sálů, a to směrem ven. Nabízí se tak umělcům a kurátorům zcela nové prezentační příležitosti a umožňuje to, aby umění mohlo doslova ‚vyjít‘ do okolního prostoru. Díky mobilitě stěn obecně chápaná kultura se stává více demokratická a může být mnohem více přístupná novému publiku,“ charakterizuje autorská zpráva základní myšlenku návrhu. 

Realizace projektu konverze jatek podle plánů KWK Promes začala na jaře 2020 a stavebně byla dokončena na jaře 2022. V květnu se uskutečnily první veřejné exkurze do dokončeného objektu. Galerie Plato se otevřela veřejnosti první výstavou v září toho roku. Součástí realizace byly i určité změny, například prostor kolem galerie se proměnil nikoli pouze v platformu pro vystavování uměleckých děl, nýbrž vzniká zde permakulturní zahrada, která reflektuje posun ve vnímání vztahu současného člověka, umění, města a přírody a je také odrazem diskuse mezi architektem, jeho spolupracovníky, galerií a jejím osazenstvem, kurátorkami a kurátory i různorodými komunitami spolupracujícími a aktivními v životě a činnosti galerie. Robertem Koniecznym a jeho týmem vytvořené řešení zaujalo mezinárodní odbornou veřejnost a bylo publikováno v mezinárodních tištěných i elektronických architektonických časopisech a médiích. Konverze takového měřítka pro potřeby galerie se v České republice prosadily v posledních dvou desetiletích spíše v soukromém sektoru (Dox v Praze-Holešovicích, Kunsthalle na pražské Malé Straně, galerie EP01 v Trutnově, Telegraph v Olomouci ad.). Z hlediska investic měst je to spíše výjimečný počin, který dovolil navázat na historii místa a zároveň místo výrazně transformovat. Z perspektivy samotného města Ostravy je to čin výjimečný, ačkoli se ve městě nachází množství průmyslových objektů, jejichž nové využití je důležité nejen z perspektivy zachování historického dědictví, ale i z hlediska identity Ostravy v evropském kontextu. Uvedená konverze představuje první krok v přetváření celé lokality, jež má stále status periferie uprostřed velkoměsta. Právě onen periferní akcent vytváří prostor při dobrém rozvážení dalších kroků, aby se zmíněná lokalita stala novým krystalizačním jádrem ostravského centra s odpovídající kvalitou urbanistického a architektonického plánování. Tomu by mohla napomoci i zmíněná konverze, přičemž nominace řešení městské galerie Plato mezi pět finalistů Ceny Miese van der Rohe za současnou architekturu, udělované od roku 2001 vynikajícím architektonickým dílům vytvořených v zemích Evropské unie, ukazuje širší význam architektury při prezentaci města v mezinárodním kontextu.                

MSt