Městská spořitelna byla v Moravské Ostravě založena již v roce 1871. Nejprve sídlila v objektu radnice, v roce 1902 si postavila vlastní budovu na rohu tehdejší Těšínské a Johannyho ulice (dnes nároží třídy 28. října a Sokolské). Sloučení se spořitelnami v obcích připojených v rámci vzniku Velké Ostravy vyvstala potřeba nového sídla, které by zajistilo nové prostory, ale také bylo dostatečně reprezentativní. Vhodné místo se podařilo získat přímo na Nádražní třídě, kde již stálo několik finančních institucí (Anglo-československá banka, Živnostenská banka, Unionbanka). Význam této komunikace, spojující Moravskou Ostravu s Přívozem, vzrostl po vybudování nádraží v Přívoze v roce 1847. Samotná Nádražní ulice byla vytyčena v roce 1860 a postupně zastavována městskými domy. V jejím křížení s ulicí 28. října se nacházela stanice místní dráhy a nedaleko od ní, v sousedství Německého domu na nároží Tyršovy a Zámecké ulice, se rozkládal Schillerův park. Tento pozemek v majetku města byl vybrán pro novostavbu spořitelní budovy. Spořitelna ho v roce 1926 koupila s podmínkou, že také nechá na vlastní náklady překlenout mlýnskou strouhu, která tudy protékala, a provést zahradnické a architektonické úpravy zbývající části parku.

Město si při prodeji pozemku spořitelně vymínilo schválení projektu novostavby a v roce 1927 vyhlásilo architektonickou soutěž, které se účastnili již renomovaní architekti Ernst Korner z Moravské Ostravy, Josef Gočár a Ladislav Machoň z Prahy, Jindřich Kumpošt nebo Miroslav Kopřiva z Brna. Vedení spořitelny vyzvalo k účasti i mladého architekta Karla Kotase, který v Ostravě v té době řídil stavbu Nové radnice a podílel se rovněž na řešení jejích interiérů. Kotas do soutěže zaslal dva návrhy. V prvním – avantgardnějším – umístil úřední prostory spořitelny do osmipatrové věže se zaoblenými rohy a průčelím členěným širokými pásy oken, knihovnu do čtyřpatrového křídla se zahroceným nárožím, které kontrastovalo s oblými hranami hlavní budovy. Zcela odlišně pojaté budovy propojovala úzká obchodní pasáž. Tento návrh byl oceněn dobovou kritikou, ale porota, složená z konzervativních zástupců města i vedení spořitelny toto nadšení nesdílela. 

S druhým návrhem, tentokrát v intencích nového klasicismu inspirujícím se soudobou italskou architekturou, ale Kotas uspěl. Použil v něm rovněž dvoukřídlé dispoziční řešení, přičemž knihovní křídlo kolmo napojil na zaoblenou centrální část. Průčelí vertikálně členil pilíři s kubickými hlavicemi, poslední patro skryl za převýšenou atikou. Parter navrhl obložit kamenným obkladem, na vstupním portálu se uplatnila černá leštěná žula. Kontrastního účinku fasády dosáhl barevností – světlými pilíři, tmavou omítkou kolem oken a světlešedým kamenným obkladem. Celá stavba byla rozdělena do tří hmot s různými funkcemi. Dominantu dispozice tvořila dvoupodlažní dvorana (centrální hala s přepážkami pro klienty) podkovovitého půdorysu, kolem níž byly soustředěny kanceláře úředníků. Do suterénu Kotas umístil registratury, do prvního patra ředitelství. Jednotlivá podlaží spojovala dvě hlavní schodiště – jedno přístupné z ulice Tyršovy, druhé z ulice Nádražní (ze Schillerova parku), součástí obou byl také osobní výtah. V bočním křídle vedlo z přízemí do prvního patra menší boční schodiště a druhé boční schodiště zajišťovalo komunikaci mezi vestibulem a kancelářemi ředitele v prvním patře. Úřadovny byly propojeny manipulačním schodištěm s registraturou v suterénu. Přestože vedení spořitelny požadovalo umístit hlavní vstup na křižovatku ulic Zámecké a Tyršovy, prosadil architekt hlavní vstup z ulice Nádražní, kde před novostavbou vzniklo malé náměstí s upraveným trávníkem a fontánou. Žulový bazén byl bohužel v roce 1997 odstraněn a nahrazen kašnou Květ od sochaře Vladislava Gajdy.

Reprezentativnosti budovy dosáhl Kotas použitím luxusních materiálů, jako byla jemnozrnná slezská žula nebo černá leštěná labradorská žula se stříbrnými zrny na fasádě, nebo vzácná dřeva, mramor a travertin v interiéru. Architekt navrhl i atypická kubická a skružová svítidla či kryty radiátorů. Vybavení dodaly přední československé podniky, jako Umělecko-průmyslové závody v Brně, nábytkové dílny Josef Volek z Valašského Meziříčí nebo bytová společnost SBS Brno.

Spořitelna již od počátku požadovala vytvořit rezervu pro možné rozšíření. K tomu mělo sloužit boční kolmé křídlo, do něhož byla „prozatímně“ umístěna městská knihovna s čítárnou a studovnou. Novostavbou spořitelny se měla řešit i bytová otázka, neboť větší část budovy zabraly byty. Stavba, jejímž základem se stala železobetonová konstrukce vyplněná cihlovým zdivem, byla zahájena v září 1927 a 23. června 1929 slavnostně uvedena do provozu. Knihovní křídlo bylo zprovozněno později, až 9. února 1930.

Kotasem navrženou stavbu hodnotila kladně i dobová kritika, která kromě monumentálního exteriéru ocenila funkční a jednoduše uspořádaný interiér s jasnou dispozicí dvorany, dobrým osvětlením všech prostor a nejmodernějším technickým zázemím. 

V roce 1996 se z bočního křídla vystěhovala městská knihovna a spořitelna tyto prostory nevhodně upravila pro bankovní provoz (byly mimo jiné odstraněny vitráže z oken do náměstí a změněna dispozice). Roku 2013 budovu opustila i Česká spořitelna a následně se sem nastěhoval Úřad městského obvodu Moravská Ostrava a Přívoz. Úřad objekt upravil pro své potřeby a od té doby proběhlo několik dílčích oprav (například výměna oken). Na zásadní, samozřejmě citlivou renovaci však jedno z nejvýraznějších ostravských děl Karla Kotase stále čeká.

RR

Prameny:

Archiv města Ostravy, fond Archiv města Moravské Ostravy, Nová registratura, kart. č. 391

Archiv města Ostravy, fond Berní správa Moravská Ostrava, inv. č. 1627

Internetové zdroje:

https://www.pamatkovykatalog.cz/sporitelna-13067106 

https://ostravskepamatky.cz/pamatka/show/44