Po schválení Sitteho regulačního plánu pro nové centrum města v roce 1893 začala obec rozprodávat parcely určené soukromé výstavbě. Kupovali je jednak jednotlivci, kteří nepocházeli pouze z Přívozu, nýbrž také z okolních obcí, jednak stavební firmy, které pak hotové stavby prodávaly nebo pronajímaly. Zatímco v první etapě vznikaly jednopatrové domy (tento minimální počet podlaží byl jednou z podmínek pro stavebníky ze strany obce), v druhé fázi, v posledních letech 19. století, se zejména kolem náměstí a v Nádražní ulici začaly prosazovat domy dvoupatrové. Kvůli poddolování se však v té době jednalo o maximální výšku, byť na Moravě bylo možné stavět i domy třípatrové. 

Patřil k nim i dům advokáta z Moravské Ostravy Antonína Lhoty, který si jednu ze stavebních parcel na západní straně nově vznikajícího náměstí pořídil hned v roce 1893. Ačkoli stavebníci měli podle podmínek obce na realizaci stavby tři roky, Antonín Lhota začal s výstavbou až v roce 1898. Lhota byl právníkem, který podle dobového tisku za krátkou dobu svého působení v místě vykonal již slušný kus práce na sesílení hospodářského významu živlu českého. Inicioval například založení české tiskárny a české záložny v Polské (Slezské) Ostravě a angažoval se v záležitostech elektrické dráhy. Zatímco pro německé investory navrhovali místní architekti a stavitelé domy ve stylu novogotickém nebo novobarokním, Čech Antonín Lhota si nechal od svého příbuzného, pražského inženýra a profesora státní průmyslové školy v Praze Josefa Lhoty navrhnout stavbu s prvky české novorenesance. Tím ji chtěl odlišit od staveb obvyklých na Ostravsku nejčastěji ve stylu vídeňského baroka, německé (severské) renesance, případně secese. Zároveň bral ohled na monumentalitu nedalekého kostela Neposkvrněného početí Panny Marie.

Ačkoliv dům mohl být pouze dvoupatrový, Josef Lhota to považoval za výhodu, neboť tato skutečnost lépe svědčí žádané formě slohové. Pětiosé průčelí do náměstí řešil symetricky s dvojicí postranních jednoosých rizalitů, završených volutovými štíty. Obdobný štít dominuje také atice střední části. Parter je členěn bosáží, kolem hlavního vstupu diamantovou. Široké vlysy pod kordonovou i korunní římsou, štíty, nadokenní římsy i frontony obdélných oken v prvním patře zdobí jemný štukový dekor s vegetabilními motivy, festony a kartušemi. Ve vlysech pod korunní římsou rizalitů najdeme dataci: ZBUDOVÁN LP MDCCCLXXXXVIII. Vstupy do obou obchodních prostor v postranních rizalitech byly druhotně nahrazeny okny. Střední štít i atika byly původně zdobeny vázami, které byly později odstraněny, tak jako balkon se zděnými sloupky a kovaným zábradlím na krakorcích nad hlavním vstupem. Stejně tak se nezachovaly dekorativní mříže vložené do půlkruhových záklenků oken a vstupů v parteru, ani označení obchodníků v nápisových kartuších v parteru – ANTONÍN F. BACCHUS a ČENĚK A: MERCUS & SPOL.

V přízemí domu s dvoutraktovou dispozicí s dvouramenným schodištěm do pater byly po obou stranách průjezdu navrženy obchodní místnosti s možností přeměnit je na vinárnu a jednopokojový byt domovníka. Průjezd měl sloužit i ke zpřístupnění dvora, kde bylo v plánu vystavět konírny. V každém z pater vznikly dva byty s moderním příslušenstvím, přičemž větší z bytů měl být vždy zařízen komfortněji, než bylo běžné v nájemních domech. Stavba byla podsklepená, do suterénních prostor byly umístěny obchodní sklady i prostory pro palivo nájemníků. Naopak podkroví bylo určeno pro prádelnu, případně obytnou světnici. Stavitel musel při projektování řešit i specifické problémy, neboť cihlové stropní konstrukce vyztužené páskovou ocelí (Kleinova plochá klenba) mohly mít kvůli poddolování rozpon pouhé dva metry. Dům byl napojen na vodovod, ale nikoli na kanalizaci, odvod splašků i dešťové vody byl řešen stokami.

Projekt byl publikován v českém odborném tisku včetně plánů i fotografie a stal se tak jedním z mála v architektonickém tisku uveřejněných nájemních domů, postavených v této nové čtvrti.

RR