Po schválení regulačního plánu Přívozu podle projektu Camilla Sitteho v roce 1893 se obec snažila o co nejrychlejší zastavění nově vytyčeného centra budoucího města. Již v prosinci 1893 vydala inzeráty na prodej stavebních parcel v okolí náměstí a přilehlých ulic. Nová zástavba měla splňovat několik předem daných podmínek. Domy musely být nejméně jednopatrové, postavené v řadové zástavbě čili těsně vedle sebe a podobu jejich fasády schvalovalo vedení obce. Stavebníci také měli pozemek zastavět nejpozději do tří let, jinak si obec vymínila právo odkoupit ho zpět a prodat někomu jinému. Dva velké pozemky, které tvořily základ nového centra, obec rozdělila v první fázi na 15 (na jihu) a 12 (na severu) stavebních parcel. Ty si zakoupili nejen soukromníci za účelem výstavby vlastního domu, ale také stavební firmy, které plánovaly nově postavené budovy pronajímat nebo dále prodávat. 

Náměstí a Nádražní ulice byly zastavěny obvykle nájemními domy s obchodem nebo provozovnou v parteru a byty v patře (patrech). Projektovali je většinou místní stavitelé a architekti. Jedním z prvních domů, který v novém Přívoze vznikl, byl novobarokní nájemní dům s lékárnou U Madony na Nádražní ulici. Podle návrhu moravskoostravských stavitelů Aloise Mihatsche a Hanse Ulricha si ho nechala v letech 1894–1895 vystavět obec Přívoz již s předpokladem, že v něm bude umístěna lékárna. Přívoz do té doby neměl vlastní lékárnu (nejbližší byla vzdálená hodinu a půl pěšky), proto obec spolu s největším zdejším zaměstnavatelem, Severní dráhou Ferdinandovou, již od roku 1892 prosazovala zřízení veřejné lékárny, což se stalo v roce 1893. Koncesi na její provozování získal po delších peripetiích lékárník Emil Kinský, který dosud působil v olomoucké lékárně U Černého orla. Slavnostní kolaudace nově postaveného domu a lékárny proběhla 10. září 1895.

Dvoukřídlý jednopatrový dům vystavěný v exponované poloze na nároží při hlavní přívozské komunikaci v přímém kontaktu s náměstím a přímo naproti kostelu Neposkvrněného početí Panny Marie se obrací hlavním průčelím do Nádražní ulice. Mihatsch a Ulrich se zaměřili na akcentování jeho nárožní polohy formou oválného arkýře završeného štíhlou barokizující helmicí. Plochy fasád v parteru i patře členili pásovou rustikou, okna v patře opatřili trojúhelnými, resp. segmentovými frontony. Průčelí do Nádražní ulice a nároží završovala vysoká korunní římsa se štítky a volutovým štítem v trojosém vstupním rizalitu. Na frontonech, podokenních parapetech, římsách i štítech se rozvíjí bohatý barokizující štukový dekor. Do lékárny se původně vcházelo půlkruhově zakončeným vstupem, jenž měl po stranách obdobně utvářená okna, v druhé polovině 20. století ale byly tyto tři osy proraženy a nahrazeny širokým proskleným vstupem s výkladci. Koncem 20. století vznikla současná dřevěná konstrukce. Zatímco přízemí domu sloužilo (a dodnes slouží) pro potřeby lékárny, patro zaujímal byt lékárníka a jeho rodiny se samostatným vchodem z tehdejší Stefaniiny ulice (Stefaniegasse, dnes Chopinova).

RR