Hlavní třída tvoří základní urbanistickou osu nejstarší části porubské městské zástavby. Právě v blízkosti jejího křížení s Porubskou ulicí stojí dům č. p. 567, který spolu s protějším domem č. p. 705 tvoří pomyslnou vstupní bránu do nejstarší části tohoto městského bulváru. Hlavní třída byla koncipována jako klíčová městská osa, propojující železniční nádraží ve Svinově, situované v údolí řeky Odry, s centrem Nové Ostravy. Tato ústřední páteř nového města měla být zakončena na západní straně před kampusem Vysoké školy báňské v místě, kde se dnes Hlavní třída kříží s třídou 17. listopadu. Nová Ostrava měla v podmínkách stalinského Československa představovat klíčové nové socialistické město, určené k reprezentaci úspěchů socialistické společnosti před domácím i zahraničním publikem. Zároveň měla sloužit jako vzorová ukázka architektonické a urbanistické tvorby v duchu socialistického realismu a měla plnit významnou ideologickou a propagandistickou funkci. Komunistický režim chtěl jejím prostřednictvím vytvořit obraz společnosti pečující o životní podmínky obyvatel a naplňující představu o novém socialistickém člověku, jak o tom mluvili vrcholní představitelé komunistického režimu. Architekt Vladimír Meduna, jeden z iniciátorů projektu Nové Ostravy, psal, že „[d]ělník jedoucí hlavními třídami do práce bude si uvědomovat jednotu se všemi obyvateli města, jeho velikost, monumentálnost tříd a veřejných budov bude v něm vzbuzovati vědomí veliké epochy, ve které žije“. 

Příkladem nejstarší zástavby Hlavní třídy jsou domy na její jižní straně, náležející k prvnímu stavebnímu obvodu Poruby. Nárožní dům č. p. 567 představuje ukázku využití motivů palladiánské renesanční architektury, které ve svém návrhu uplatnil tým architekta Borise Jelčaninova (1902–1964) z tehdejšího ostravského střediska Stavoprojektu. Šestipatrový dům obdélného půdorysu se zvalbenými střechami krytými pálenou taškou se vyznačuje nárožní částí, formovanou klasickými prostředky architektury do podoby symetricky rozvinutého nároží s trojosými fasádami, členěnými v rovině parteru pásovou bosáží z umělého kamene a s valenými záklenky podloubí. V úrovni druhého až pátého patra utváří kompozici fasád vysoký sloupový řád s třemi jónskými sloupy s kanelovanými dříky a po stranách uvozený pilastry. Na sloupy dosedá kladí s mohutnou profilovanou římsou. Šesté patro vymezují toskánské sloupy s římsovými hlavicemi a široké lizénové rámce a průčelí ukončuje korunní římsa s atikou. Na nárožních podstavcích jsou na atice umístěny dvě figurální sousoší od Vladislava Gajdy (1925–2010) a Jiřího Myszaka (1925–1990), inspirovaná tvorbou Josefa V. Myslbeka, jednoho z propagovaných umělců v rámci inspirace národně orientovaným uměním 19. století. Protilehlý objekt č. p. 705 již obdobnou sochařskou výzdobu postrádá, neboť byl vystavěn ve druhé polovině 50. let, kdy v souvislosti s destalinizací probíhalo postupné opouštění estetiky socialistického realismu. To se projevovalo zjednodušováním projektů a staveb, upouštěním od historizujících prvků a detailů a v některých případech také zásadními úpravami původních návrhů sídlišť a budov a neuskutečněním původně zamýšlené náročné umělecké výzdoby. Záměry, počítající s velmi bohatě zdobenými stavbami v duchu socialistického realismu, tak v druhé polovině 50. let vystřídaly plány, počítající s mnohem střídmějšími formami tradicionalismu. V některých případech změny dospěly až k projektům reflektujícím nastupující pozdní internacionální styl nejčastěji v podobě bruselského stylu, populárního po úspěchu Československa na EXPO 58 v Bruselu a silně uplatněného zvláště ve veřejných i soukromých interiérech.   

MSt