Zástavba prvního stavebního obvodu Poruby asi nejlépe ilustruje rozmanité snahy českých architektů na počátku 50. let minulého století reagovat na politicky a ideologicky podmíněný požadavek stalinského režimu, aby československá architektura i umění převzaly principy sovětského socialistického realismu. Tento požadavek narážel na silnou domácí tradici moderní architektury a vedl k potlačení vlivu avantgardy a funkcionalismu. Zároveň však komunistická ideologie vyjadřovala snahu některých levicově orientovaných architektů vytvořit nový životní prostor pro socialistického člověka. Zvláště patrné to bylo v případě týmu architektů soustředěného kolem generálního projektanta nových socialistických měst Vladimíra Meduny. Tato skupina vypracovala územní plán Ostravska, jehož součástí byl návrh nových socialistických měst s centrem v podobě nově založeného sídla, příznačně nazvaného Nová Ostrava. Tento záměr předpokládal postupné opuštění staré Ostravy, ideologicky chápané jako relikt kapitalismu, a přesun městského centra na území západně od toku řeky Odry na katastr Poruby, Svinova, Třebovic, Pustkovce, Martinova a dalších okolních obcí Opavského Slezska. 

Úvodní heslo stezky seznamuje s urbanistickou koncepcí a celkovým řešením prvního stavebního obvodu Poruby. Jeho návrh vycházel z pravoúhlého uspořádání uliční sítě a na tom založeném pojetí superbloků. Tomu odpovídalo i členění obvodu do okrsků, tvořících hierarchicky uspořádanou sestavu urbanistických celků. Základní kostru území tvořily koridorové ulice v podobě velkých bulvárů (Hlavní třída, Opavská třída, třída 17. listopadu), doplněné průběžnými ulicemi (např. Porubská nebo Francouzská). Hlavní dopravní tahy dále doplňovala síť vnitřních ulic a náměstí, sloužících především místním obyvatelům. Obdobná urbanistická koncepce se uplatňovala i v rámci druhého a třetího porubského obvodu. Poruba měla být především městem situovaným v zeleni poskytujícím svým obyvatelům, primárně zaměstnaným v  dolech a hutích na území tzv. staré Ostravy, kvalitní prostředí v podobě bloků typových domů a koridorových ulic a náměstí a parkově upraveného veřejného prostoru. Druhé až osmé heslo stezky pojednávají o jednotlivých superblocích a jejich architektonickém řešení. Základní typologie domů je obdobná, liší se však hmotovým řešením, výškou zástavby a především odlišně pojatými průčelími. Architekti zde uplatnili motivy české renesance (např. Věžičky), klasicismu (Oblouk) nebo palladiánské renesanční architektury (Hlavní třída). Na plánech zástavby se podíleli pražští architekti Václav Hilský, Karel Prager, Jaroslav Kándl, Jiří Kadeřábek, Karel Filsak nebo Josef Havlíček, brněnský architekt Evžen Šteflíček nebo ostravští architekti Boris Jelčaninov, Bronislav Firla a jejich spolupracovníci.

MSt