Olomoucký obchodník Josef Ander si již v roce 1889 otevřel krámek při poutním kostele na Svatém Kopečku, od roku 1906 provozoval obchod s galanterním zbožím, hračkami a poutním zbožím přímo v Olomouci. Do vedení firmy se postupně zapojili i synové (odtud název Ander a syn) a po první světové válce firma expandovala i mimo Olomouc. V Moravské Ostravě si zřídila filiálku v roce 1929 na Těšínské ulici (dnes třída 28. října), pro její sídlo zakoupila dvoupatrovou budovu někdejší městské spořitelny z let 1900–1902 od Aloise Mihatsche a Hanse Ulricha na nároží Johannyho třídy (dnes Sokolská třída) a Těšínské ulice. Po částečné adaptaci, zejména interiérů, byl obchodní dům slavnostně otevřen před Vánoci 1930. V roce 1931 provedla firma František Kolář a Jan Rubý adaptaci parteru a mezaninu podle vlastního projektu. Nedlouho poté ovšem firma ASO potřebovala rozšířit obchodní prostory a zadala v roce 1936 brněnskému architektu Bohumíru F. A. Čermákovi projekt na přestavbu obchodního domu, spočívající ve zvýšení budovy o patro, realizaci nové fasády a v zásadní přeměně interiéru. Bohumír Čermák, který působil jako ředitel Technické a instalační ústředny ASO, pro podnik navrhl většinu obchodních domů, například v Olomouci, Praze, Brně, Šumperku, Hradci Králové, Plzni, Znojmě, Bratislavě nebo Košicích, včetně administrativní budovy se sklady v Olomouci. Interiéry ostravského obchodního domu navržené v roce 1937 pražským architektem Janem Gillarem měly být vybaveny tehdejší technickou novinkou – eskalátory. V průběhu stavebních prací, které probíhaly za plného provozu, však obchodní dům v roce 1938 do základů vyhořel a v roce 1939 musel být kompletně znovu postaven, opět podle projektu Bohumíra Čermáka.

Pětipatrová funkcionalistická stavba svým výrazně zaobleným nárožím vytvořila dominantu křížení Johannyho třídy a Těšínské ulice. Železobetonová konstrukce vyzdívaná cihlami umožnila vytvořit průběžná pásová okna přetažená přes nároží s mírně zapuštěnými parapetními plochami. Poslední patro je ustoupené a opatřené terasou, respektive ochozem. Od sousedního domu budovu odděluje výrazná převýšená štítová zeď s pravoúhlým členěním. Hlavní vstup z nároží v podobě hlubokého ustupujícího portálu zanikl v sedmdesátých letech 20. století, kdy byl parter s ohledem na zvyšující se dopravní zátěž v dané lokalitě upraven jako podloubí. Dispozice prodejních prostor byla otevřená, vertikální komunikaci mezi přízemím a prvním patrem zajišťovalo tříramenné schodiště a eskalátor. Poslední patro sloužilo jako kanceláře a jídelna personálu. Mobiliář v interiéru od táborské továrny na nábytek Františka Trägera byl ze světlého dřeva, osvětlení dodala pražská firma Franta Anýž.

Po roce 1945 sloužil objekt jako obchodní dům Hutník a byl jedním z důležitých obchodních domů v centru Ostravy. Mezi lety 1979 a 1984 proběhla modernizace obchodního domu a jeho propojení se sousedním obchodním domem Prior pomocí střešní terasy. Po roce 1994 byl nepříliš vhodným způsobem adaptován na kanceláře Všeobecné zdravotní pojišťovny. V současnosti slouží parter jako obchodní prostory, zbývající část je prázdná.

Objekt i přes nevhodné úpravy a další adaptace, vyvolané častým střídáním provozovatelů, patří k cenným příkladům funkcionalismu konce třicátých let 20. století.

RR

Prameny:

Archiv města Ostravy, fond Berní správa Moravská Ostrava, kart. 8, dům čp. 267.