Okrsek K2 v jihovýchodní části prvního porubského stavebního obvodu sestává ze tří odlišných částí. Zatímco jižní část navrhoval v pražském ústředí Stavoprojektu architekt Karel Prager a tuto část superbloku ozvláštnil renesančními prvky, severní část dotvořili architekti Josef Havlíček a Karel Filsak formami rané moderny. Střední blokovou zástavbu, orientovanou do ulice Čs. exilu a také do Urxovy ulice, navrhovali architekti Jiří Kadeřábek (1922–?) a Jaroslav Kándl (1917–1979). Jimi vyprojektovaný soubor domů, označený popisným číslem 473 a čísly orientačními 15, 17, 19 a 21, má čtyři domovní vchody a z uvedených tří částí se asi nejvýrazněji vyznačuje formami, které autoři přejali ze sovětských vzorů architektury socialistického realismu. 

Celek byl zbudován pro zaměstnance Československých státních drah a měl vytvořit důležitý akcent v kompozici superbloku okrsku K2. Jedná se o blok obdélného půdorysu s jedním předstupujícím nižším čtyřpatrovým domem na severním konci bloku (č. o. 15) a se sedmipatrovou hmotou dalších tří domovních vchodů. Vyšší část bloku je zbudována ze železobetonového skeletu, který však není vně přiznaný. Blok má totiž jednotné pojetí fasád v kombinaci umělého kamene portiků s pilíři členěnými kanelováním a dotvářenými římsovými hlavicemi. Do výše druhého nadzemního podlaží dosahuje pásová rustika, druhé patro uvozují kordonové profilované římsy, následují podlaží s nečleněnou břízolitovou fasádou a teprve v úrovni posledního, sedmého patra se uplatňují lizénové rámy. Nad posledním patrem zakončuje průčelí kladí se stylizovanými triglyfy a korunní římsa. Ve střední části východního i západního průčelí je nad průchodem v šířce tří okenních os mírně převýšený atikový štít, zdobený vpadlinami se segmentovými záklenky a sgrafity s dekorativní výzdobou. Na jižním bočním průčelí jsou v úrovni zvýšeného přízemí provedena tří figurální sgrafita podle návrhu architekta Jaroslava Kándla, zobrazující mladé pionýry. Další figurální výzdoba je umístěna na trojosém portiku východního průčelí. Jedná se o čtyři sochy pionýrů a pionýrek od Damjana Pešana (1887–1975), pražského sochaře, který v meziválečné době spolupracoval s Josipem Plečnikem na úpravách Pražského hradu. Jak umělecká výzdoba, tak některé další prvky včetně balkonů jsou v rámci bloku soustředěny do tzv. architektonických skvrn, což byla metoda, s níž přišel ruský a sovětský architekt Ivan V. Žoltovskij. Z čistě formálního hlediska měla tato metoda architektům usnadnit práci s prvky a detaily klasické architektury při navrhování staveb velkého měřítka v duchu socialistického realismu. 

MSt