Výstavba Nové Ostravy začala v červnu 1952 výkopem základů bloku domů v bývalé farní zahradě poblíž kostela sv. Mikuláše nad dnešním nábřežím Svazu protifašistických bojovníků (SPB). V tomtéž čase byla zahájena výstavba domů, které architekt Václav Hilský (1909–2001) navrhl pro projektovanou novou ulici, označovanou jako nábřeží. Nová Ostrava se měla stát vzorovým příkladem nového socialistického města v době povinného uplatňování stalinistické architektury socialistického realismu. Architekt Vladimír Meduna, generální projektant nových socialistických měst na Ostravsku, jak se sám oficiálně tituloval, definoval zmíněné nábřeží jako ulici, která obyvatelům poskytne výhled k jihu do údolí a otevřené krajiny, podobně jako skutečné nábřeží nabízí pohled na vodní plochu. Václav Hilský, autor této části porubské zástavby, pocházel z Valašska a patřil k předním představitelům českého funkcionalismu. Spolu s architektem Evženem Linhartem (1898–1949) se od roku 1946 podílel na projektu funkcionalistického kolektivního domu v Litvínově, jehož výstavba se protáhla až do roku 1958. Na konci 40. let nastoupil do státního projektového sektoru a působil v pražském středisku Stavoprojektu. Litvínovský koldům představoval v tehdejších poměrech jako ukázkový příklad funkcionalismu a odkazu k dědictví meziválečné avantgardy, což se po únoru 1948 v období stalinské diktatury a direktivního prosazování socialistickému realismu setkávalo s odsouzením jako příklad kosmopolitní architektury, posluhující imperialismu. Naproti tomu projekt Nové Ostravy měl sloužit jako vzorový příklad sovětizované architektury a modelové řešení nových socialistických měst. 

Snad právě proto, aby prokázal schopnost projektovat v intencích socialistického realismu, byl architekt Václav Hilský pověřen návrhem části jednoho superbloku v prvním okrsku K1 prvního obvodu Nové Ostravy. Podobně jako ostatní architekti zapojení do tohoto projektu musel vycházet z typových projektových podkladů, přičemž navrženou zástavbu sestavil z typových sekcí T15. Bytové domy obdélného půdorysu z omítaného cihelného zdiva završil dekorativní atikou, kryjící plochou střechu. Průčelí opatřil v přízemí rustikou, portály ozdobil domovními znameními, inspirovanými motivy ze staré Prahy. Průčelí v úrovni nejvyšších podlaží navrhl ozdobit sgrafitovými obrazy na lidové motivy. Domy završují zvalbené střechy původně opatřené pálenými taškami, posléze plechovými šablonami. Střední dům má střechu plochou, je opatřen atikou a v přízemí prolomen průchodem do nitra bloku s pravoúhlým ústupkovým portálem s geometrickým členěním. Podobné členění má ostění okna a balkonu nad průchodem. Balkony mají omítané zábradlí a celek završuje volutový štít s obloučkem, květinovým motivem a reliéfem s vyobrazením hornického kahanu s hvězdou. Celek představuje superblok řešený obdobným způsobem jako superblok v okrsku K2 navržený Karlem Pragerem. Je zřejmé, že architekti koncipovali kompozici jednotlivých souborů tak, aby oddělili průjezdné komunikace od vnitrobloků, v nichž vytvářeli prostor pro parkové úpravy, neboť Nová Ostrava měla být především městem v zeleni. Ačkoli architekti museli vyhovět různým protichůdným požadavkům oficiální moci, přesto se jim podařilo vytvořit poměrně kultivované obytné prostředí, výrazně se odlišující od prostředí starších průmyslových čtvrtí tehdejší Ostravy.

MSt