Superblok v okrsku K2 prvního stavebního obvodu se skládá ze tří celků. Severní část navrhovali v intencích moderny Josef Havlíček a Karel Filsak, střední převýšený blok vyprojektovali Jiří Kadeřábek a Jaroslav Kándl a jižní část v podobě superbloku vytvořil architekt Karel Prager (1923–2001). Zmíněná jižní část tvořená superblokem mezi ulicemi Čs. exilu, Budovatelskou a Urxovou sestává celkem z jedenácti řadových domů obdélného půdorysu s valbovými, sedlovými a plochými střechami. Prager využil typový podklad T15 a na jeho základě vyprojektoval blok v pojetí širokého písmene U. Na jeho západním konci umístil převýšený dům o pěti patrech. Do Budovatelské ulice orientoval domy o výšce čtyř pater a střední část tvoří dva třípatrové domy s plochými střechami. V ulici Urxově jsou domy pětipatrové a blok na východní straně ukončuje dům třípatrový s plochou střechou. Výšková rytmizace zástavby je dotvářena prvky a detaily odvozenými z renesanční architektury. Nejvýraznější je obloučková atika, původně zdobená sgrafity, která byla při rekonstrukci nahrazena omítkou s barevným nátěrem. Umělecká výzdoba se soustřeďuje do určitých míst a vytváří tzv. architektonické skvrny podle metody ruského a sovětského architekta Ivana V. Žoltovského. Je to patrné v průchodu z ulice Budovatelské do dvora ve hmotě třípatrových domů Budovatelská 466/8 a 467/6. Pilíře průchodu jsou opatřeny keramickými hlavicemi s krystalinickým kubistickým dekorem a klenby zdobí sgrafita s lidovými motivy. V supraportách domovních vchodů nebo na atikách domů se uplatnila sgrafita s figurálními a dekorativními motivy v podobě domovních znamení apod. Domy na nároží ulic Čs. exilu / Budovatelské a Budovatelské/Urxovy jsou zdobeny figurálními reliéfy „Oslava hornické práce“ a „Oslava hutnické práce“ sochaře Jana Simoty (1920–2007). Blok řešený Karlem Pragerem přinesl inspiraci, jak v ideologicky vynucené architektuře socialistického realismu uplatnit národní prvky a motivy. Jak uvedl Pavel Bareš ve svém komentáři k bytové výstavbě Nové Ostravy: „Nechtěli jsme např. skladbou charakteristických renesančních nebo jiných prvků dosáhnout jen jakéhosi zdání českosti, ale z vnitřního prožití a vnitřní potřeby vytvořit české dílo.“ Když se však kriticky zaměříme na pojetí celého bloku, je zřejmé, že schematický přístup, omezení typovým podkladem a aditivní metoda přidávání a ubírání motivů na fasádách vedly jen k omezeným výsledkům při řešení architektonického výrazu domů.

MSt