Zástavba V. obvodu Ostravy-Poruby vznikla jako vymezení nové výstavby západního sektoru Ostravy z východní strany a svým způsobem završila hledání výrazových forem sídlištní výstavby na Ostravsku. Z tohoto hlediska se jedná o jeden z nejvýraznějších příkladů pozdního internacionálního stylu v širším kontextu tehdejšího Československa. Pátý obvod se nachází východně od porubského třetího obvodu, jižně od zástavby Třebovic a severně a západně od katastru Svinova. Území obvodu vymezuje ze severu Opavská třída, z východu ulice Mongolská, z jihu ulice Polská a ze západu ulice Francouzská. Plán sídliště počítal pro toto sídliště s plochou 87 hektarů. Nyní má sídliště včetně nezastavěné plochy určené pro centrum Poruby u křížení Francouzské ulice s Hlavní třídou 70 hektarů. Koncepce počala vznikat koncem 50. let, kdy se po pádu stalinismu do českého prostředí pozvolna vracela inspirace avantgardou a architektonickým děním na Západě. Studii a úvodní projekt vytvořil na počátku 60. let minulého století mladý architekt Vlastimil Bichler (1934), který pojal sídliště jako urbanistickou strukturu tří mikrorajonů, každý s vlastní občanskou vybaveností. Návrh počítal s hustotou až 410 obyvatel na hektar, avšak při započtení veřejné zeleně a vybavenosti klesla hustota zalidnění na 154 osob na hektar. Dopravní struktura je tvořena obvodovou komunikací, respektive jednotným okruhem obvodových komunikací (ul. Mongolská, Polská, Francouzská) a z nich vybíhajícími ulicemi do jádra sídliště. Systém autoři nazvali prstový. Na severní straně odděluje rušnou Opavskou třídu od bytové zástavby sídliště ještě jedna komunikace a širší zelený pás, vytvářející adekvátní protihlukovou a protiprašnou bariéru. Sídlištěm procházejí pěší tahy, které propojují jednotlivé mikrorajony a umožňují obyvatelům napojení na centra občanské vybavenosti a na zastávky městské hromadné dopravy. Sídliště vnáší do urbanistické skladby porubských obvodů koncepci abstraktně formované volné zástavby deskových a věžových panelových domů v kombinaci s pavilonovými objekty obchodů a služeb. Tři obytné mikrorajony autoři sestavili z různých typů panelových domů. V roce 1964 se podařilo Vlastimilu Bichlerovi vyvinout ze systému G57 krajskou či oblastní modifikovanou soustavu G-OS a z těchto domů v řádkovém uspořádání vytvořil výraznou urbanistickou skupinu čtyř deskových panelových domů v severozápadní části sídliště v ulici Bulharské. Další oblastní typ představují věžové panelové domy V-OS s odlévaným železobetonovým jádrem, z nichž jsou vytvořeny skupiny věžových domů na jižním a východním okraji sídliště. Další skupinu tvoří deskové horizontálně protáhlé panelové domy typu T03B-OS. Tyto osmipodlažní domy, sestavené do řádkového uspořádání, se nacházejí například na severovýchodním okraji sídliště. Původně se počítalo, že uprostřed sídliště na osu Hlavní třídy vznikne věžová dominanta v podobě bytového domu o dvaceti dvou podlažích, avšak tato na svou dobu unikátní stavba se nakonec neuskutečnila. Nejvýraznější dominantu tak tvoří dvojdům u centra občanské vybavenosti na severozápadním nároží sídlištní zástavby u křížení Opavské třídy s ulicemi Francouzskou a Martinovskou. Jedná se o dva vzájemně propojené objekty panelové soustavy VM-OS s plynosilikátovými vyzdívkami. Objekt však zastínil soubor budov občanské vybavenosti s restaurací, zvanou Venuše. Původně otevřené prostranství před tímto souborem se proměnilo z veřejného prostoru v parkoviště. Objekt Venuše byl utilitárně přestavěn, takže původní centrum sídliště se proměnilo v chátrající a nefunkční celek. Součástí sídliště byla i umělecká díla, konkrétně se jednalo o díla malíře a grafika Eduarda Ovčáčka. Jedna z jeho prací se nacházela u restaurace Venuše, ale byla v roce 2010 demontována. Druhé dílo v podobě dělící stěny, vytvořené autorem ve spolupráci s Drahoslavem Beranem, je nadále součástí veřejného prostoru u workoutového hřiště mezi ulicemi Alžírskou a Bulharskou. Sídliště protíná ortogonální systém pěších tras a ulic umožňujících propojení napříč zástavbou pátého obvodu. Zmíněné urbanistické řešení mělo navíc akcentovat centrum západního sektoru Ostravy, s nímž se počítalo v prostoru mezi pátým a třetím obvodem východně od Francouzské ulice. Na zmíněné sektorové centrum se uskutečnila v roce 1965 urbanisticko-architektonická soutěž, jíž se zúčastnily týmy z celého tehdejšího Československa. Navzdory provedenému vyhodnocení soutěže se však nepodařilo výstavbu centra do roku 1989 zahájit. Následně uskutečněná výstavba se vyznačuje absencí propracované urbanistické koncepce, neboť nenavazuje odpovídajícím způsobem na zástavbu ani třetího, ani pátého obvodu. Jedná se o solitéry včetně filiálky Československé obchodní banky nebo justičního paláce. V současnosti se zvažuje, jakým způsobem pojmout nezastavěnou část území navazující na křížení ulice Francouzské a Hlavní třídy. Zároveň probíhá dílčí zahušťování sídliště na úkor veřejné zeleně, jak se stalo například u křížení ulic Ukrajinské s Polskou. Tyto zásahy se dějí na úkor kvality původního řešení pátého obvodu a bohužel nepřinášejí do jeho skladby novou kvalitní architekturu s odpovídajícím urbanistickým řešením.

MSt