Název
Trojhalí
Datace
2012 - 2014: Adaptace / Přestavba
2014: Realizace
Architekt
Josef Pleskot
Investor
sdružení Trojhalí Karolina
Typ
Adresa
K Trojhalí 3361/5
GPS
49.828572, 18.28631
MHD
Karolína
linky 1, 2, 4, 8, 10, 12, 13, 18, 21, 81, 99
Památková ochrana
Kulturní památka, městská památková zóna Moravská Ostrava

Současný objekt Trojhalí představuje jednu z významných veřejných konverzí historických industriálních budov v centru Ostravy. Objekt sestává z dvou historických hal z režného cihelného zdiva s využitím kovových konstrukcí a se suterénní partií nové části propojeného objektu tzv. Trojhalí, který tvoří základnu a zázemí obou památkově cenných objektů. Tímto spojením jednolodní haly bývalé elektrocentrály a sousední dvoulodní haly ústředny vzniklo tzv. Trojhalí. Tyto industriální objekty vznikly v rámci rozsáhlého průmyslového území, tvořeného na jedné straně dolem a koksovou Karolina i dalších objektů na zpracování uhlí, nacházejících a rozvíjejících se od 19. století v území směrem k třídě 28. října. Na druhé straně to byl soubor objektů Žofinské huti, rozkládající se od dnešního Trojhalí směrem k řece Ostravici a v prostoru jižně od Smetanova náměstí. Starší objekt elektrárny koksovny Karolina, postavený v roce 1905, je obdélného půdorysu z režného cihelného zdiva. Elektrárna byla vybavena pro zužitkování koksového plynu šesti plynovými motory systému Otto s alternátory, každý o výkonu 0,44 MW a napětí 3000 V. V současnosti objekt utváří severní část komplexu a také jeho severní průčelí, orientované k průhledu směřujícímu pěší zónou k třídě 28. října. Jedná se o symetricky komponovaný objekt z kombinace bílého a červeného režného cihelného zdiva. Fasády člení lizénové rámce, oddělující jednotlivá pole s vertikálními okny v přízemí a s menšími okny pod korunní římsou. Zdi jsou zvýrazněny střídáním různé barvy cihel. Plochy jsou provedeny v bílém zdivu, lizénové rámce, sokl a korunní římsa jsou vyzděny z cihel červených. Ústřední motiv tvoří rizalit s trojúhelníkovým štítem prolomeným termálním oknem. Objekt zakončuje sedlová střecha se světlíky a interiér vrcholí průhledem do krovu na ocelovou konstrukci a do prostoru světlíků. Jižní část Trojhalí tvoří nejvýraznější objekt známý v minulosti pod názvem dvojhalí, což byl objekt energetické ústředny III. Ústředna se zformovala jako součást zařízení Žofinské huti ve dvou etapách. První, jednolodní hala byla vyprojektována a postavena v roce 1907. V druhé etapě, uskutečněné v letech 1917–1920, vznikla druhá, paralelní hala, a tudíž i dvojhalí. V něm se soustřeďovalo zařízení k dmýchání větru do vysokých pecí Žofinské huti a k výrobě elektrické energie. V objektu byly instalovány plynové motory pro pohon dmychadel a elektrických generátorů o celkovém výkonu 4 MW. V souvislosti se zbořením Žofinské huti v sedmdesátých letech 20. století a s likvidací koksovny Karolina koncem následujícího desetiletí byl zdejší provoz zastaven a hala zůstala po asanaci území bez využití. Již v průběhu druhé poloviny 80. let se však objevovaly návrhy na zachování obou zmíněných objektů a jejich začlenění do nově plánovaného rozšíření centra Ostravy. Reálné kontury nabral tento záměr v souvislosti s řešením zástavby území Karoliny po roce 2010. Samotná konverze obou objektů a vznik tzv. Trojhalí se uskutečnila v letech 2012 až 2014. Ve starším objektu elektrárny vzniklo sportovní zařízení s dvěma hřišti. Z objektu dvojhalí vytvořil architekt Josef Pleskot tak zvané kryté náměstí. Zázemí obou objektů vložil do suterénu. Původně suterén hal sloužil pro technické zázemí provozu v uvedených halách. Přestavbou zde vzniklo zázemí obou objektů v podobě sociálních zařízení a zároveň jejich vzájemné funkční propojení i hlavní vstupy do zmíněných prostor. Dvojhalí bylo rozčleněno na jižní halu s vyrovnanou betonovou podlahou a severní halu, kde se ve střední části nachází rampa, propojující přízemí haly s uvedeným suterénem. Jak zmíněný suterén, tak i vestavbu mezi halami řešil architekt Josef Pleskot a jeho AP Atelier. Propojením historických objektů tak vznikla nová budova, sestavená z těchto dvou entit a z nové propojující vestavby. Tímto řešením zůstal zachován individuální výraz obou historických staveb a současně mezi nimi vznikla nová jednota, umožňující jejich nové využití. Zmíněná realizace představuje svým provedením a měřítkem jednu z určujících konverzí historických průmyslových objektů v centru Ostravy. 

 

MSt

Literatura

  • Miloš Matěj. Průmyslové dědictví města Ostravy. Ostrava, NPÚ, ÚOP v Ostravě, 2019. s. 282-291. ISBN 978-80-8824-16-7.

  • Průvodce architekturou Ostravy. 2009. s. 55. ISBN 978-80-85034-54-7.

  • Miloš Matěj, Irena Korbelářová, Ludvík Tejzr. Kulturní dědictví Vítkovických železáren. Ostrava, 2019. s. 169-171.

  • Martin Juřica. https://encyklopedie.ostrava.cz/home-mmo/?acc=profil-domu&load=95. stav k 30. 10. 2025.

  • Martin Juřica. https://encyklopedie.ostrava.cz/home-mmo/?acc=profil-domu&load=95. stav k 30. 10. 2025.

Audio průvodce

Trojhalí
downloadStáhnout MP3
00:00
00:00