Současný objekt Trojhalí představuje jednu z významných veřejných konverzí historických industriálních budov v centru Ostravy. Objekt sestává z dvou historických hal z režného cihelného zdiva s využitím kovových konstrukcí a se suterénní partií nové části propojeného objektu tzv. Trojhalí, který tvoří základnu a zázemí obou památkově cenných objektů. Tímto spojením jednolodní haly bývalé elektrocentrály a sousední dvoulodní haly ústředny vzniklo tzv. Trojhalí. Tyto industriální objekty vznikly v rámci rozsáhlého průmyslového území, tvořeného na jedné straně dolem a koksovou Karolina i dalších objektů na zpracování uhlí, nacházejících a rozvíjejících se od 19. století v území směrem k třídě 28. října. Na druhé straně to byl soubor objektů Žofinské huti, rozkládající se od dnešního Trojhalí směrem k řece Ostravici a v prostoru jižně od Smetanova náměstí. Starší objekt elektrárny koksovny Karolina, postavený v roce 1905, je obdélného půdorysu z režného cihelného zdiva. Elektrárna byla vybavena pro zužitkování koksového plynu šesti plynovými motory systému Otto s alternátory, každý o výkonu 0,44 MW a napětí 3000 V. V současnosti objekt utváří severní část komplexu a také jeho severní průčelí, orientované k průhledu směřujícímu pěší zónou k třídě 28. října. Jedná se o symetricky komponovaný objekt z kombinace bílého a červeného režného cihelného zdiva. Fasády člení lizénové rámce, oddělující jednotlivá pole s vertikálními okny v přízemí a s menšími okny pod korunní římsou. Zdi jsou zvýrazněny střídáním různé barvy cihel. Plochy jsou provedeny v bílém zdivu, lizénové rámce, sokl a korunní římsa jsou vyzděny z cihel červených. Ústřední motiv tvoří rizalit s trojúhelníkovým štítem prolomeným termálním oknem. Objekt zakončuje sedlová střecha se světlíky a interiér vrcholí průhledem do krovu na ocelovou konstrukci a do prostoru světlíků. Jižní část Trojhalí tvoří nejvýraznější objekt známý v minulosti pod názvem dvojhalí, což byl objekt energetické ústředny III. Ústředna se zformovala jako součást zařízení Žofinské huti ve dvou etapách. První, jednolodní hala byla vyprojektována a postavena v roce 1907. V druhé etapě, uskutečněné v letech 1917–1920, vznikla druhá, paralelní hala, a tudíž i dvojhalí. V něm se soustřeďovalo zařízení k dmýchání větru do vysokých pecí Žofinské huti a k výrobě elektrické energie. V objektu byly instalovány plynové motory pro pohon dmychadel a elektrických generátorů o celkovém výkonu 4 MW. V souvislosti se zbořením Žofinské huti v sedmdesátých letech 20. století a s likvidací koksovny Karolina koncem následujícího desetiletí byl zdejší provoz zastaven a hala zůstala po asanaci území bez využití. Již v průběhu druhé poloviny 80. let se však objevovaly návrhy na zachování obou zmíněných objektů a jejich začlenění do nově plánovaného rozšíření centra Ostravy. Reálné kontury nabral tento záměr v souvislosti s řešením zástavby území Karoliny po roce 2010. Samotná konverze obou objektů a vznik tzv. Trojhalí se uskutečnila v letech 2012 až 2014. Ve starším objektu elektrárny vzniklo sportovní zařízení s dvěma hřišti. Z objektu dvojhalí vytvořil architekt Josef Pleskot tak zvané kryté náměstí. Zázemí obou objektů vložil do suterénu. Původně suterén hal sloužil pro technické zázemí provozu v uvedených halách. Přestavbou zde vzniklo zázemí obou objektů v podobě sociálních zařízení a zároveň jejich vzájemné funkční propojení i hlavní vstupy do zmíněných prostor. Dvojhalí bylo rozčleněno na jižní halu s vyrovnanou betonovou podlahou a severní halu, kde se ve střední části nachází rampa, propojující přízemí haly s uvedeným suterénem. Jak zmíněný suterén, tak i vestavbu mezi halami řešil architekt Josef Pleskot a jeho AP Atelier. Propojením historických objektů tak vznikla nová budova, sestavená z těchto dvou entit a z nové propojující vestavby. Tímto řešením zůstal zachován individuální výraz obou historických staveb a současně mezi nimi vznikla nová jednota, umožňující jejich nové využití. Zmíněná realizace představuje svým provedením a měřítkem jednu z určujících konverzí historických průmyslových objektů v centru Ostravy.
MSt
Literatura
Miloš Matěj. Průmyslové dědictví města Ostravy. Ostrava, NPÚ, ÚOP v Ostravě, 2019, s. 282-291. ISBN 978-80-8824-16-7.
Martin Strakoš.
Martin Strakoš, Průvodce architekturou Ostravy, Ostrava 2009
. s. 55. ISBN 978-80-85034-54-7.Miloš Matěj – Irena Korbelářová – Ludvík Tejzr,. Kulturní dědictví Vítkovických železáren. Ostrava, 2019, s. 169-171.
Martin Juřica. Trojhalí na Karolině. https://encyklopedie.ostrava.cz/home-mmo/?acc=profil-domu&load=95. stav k 30. 10. 2025
Martin Juřica. Trojhalí na Karolině. https://encyklopedie.ostrava.cz/home-mmo/?acc=profil-domu&load=95. stav k 30. 10. 2025











