V místě křížení ulic Nádražní, Čsl. legií a Hollarovy se zástavba Nádražní ulice mírně stáčí. Dominantní budova Živnostenské banky (nyní Komerční banka) zde zároveň ustupuje z uliční čáry, čímž vytváří širší prostranství, využívané v současnosti jako parkoviště. Tato urbanistická konfigurace vyplývá z faktu, že budova banky je výrazně většího měřítka než sousední objekty a že autor návrhu počítal s nástupním prostranstvím před palácově pojatou stavbou. Původním sídlem Živnostenské banky byl pozdně historizující dům na nároží Nádražní ulice a ulice Čsl. legií. Tato stavba z počátku 20. století však v době zakladatelského období Československé republiky již nedostačovala nejen prakticky, ale též z reprezentačních důvodů, takže si Živnostenská banka zakoupila pozemek přes ulici v sousedství právě dokončené Union banky. Pražská Živnostenská banka, největší bankovní podnik první Československé republiky, zadala vypracování projektu přednímu pražskému architektovi Kamilu Hilbertovi (1869–1933), známému především projekčním podílem na dostavbě katedrály sv. Víta v Praze. Mimochodem uvedená souvislost je zřejmá i ze samotných plánů ostravské bankovní budovy, protože K. Hilbert plány opatřil autorským razítkem, kde se uvádí: ARCHITEKT KAMIL HILBERT STAVITEL DÓMU SV. VÍTA NA HRADĚ PRAŽSKÉM. Slavný tvůrce, který dokončoval nejvýznamnější chrám českých zemí, pojal ostravskou filiálku Živnostenské banky obdobně – jako monumentální chrám kultu peněz s robustní hmotovou kompozicí vycházející z klasicistní tradice. Zvoleným měřítkem záměrně překonal okolních zástavbu a dal paláci náležitě vyniknout. Výsledkem se stala velká dvoupatrová budova obdélného půdorysu s cylindrickým rizalitem hlavní odbavovací haly v dvorním traktu a s dvojicí postranních cylindrických rizalitů tamtéž, v nichž umístil provozní zázemí objektu. Původní plány dokládají, že se počítalo s možností rozšíření novostavby banky o dvě boční křídla směrem k Tyršově ulici, čímž by objekt vyplnil převážnou část obdélné parcely. Avšak tento záměr se z nějakých důvodů neuskutečnil, takže blok zůstal zčásti nezastavěný. Realizovaná budova čili hlavní křídlo z původního plánu završuje mohutná mansardová střecha s druhotnou podkrovní vestavbou. Hlavní průčelí do Nádražní ulice architekt rozčlenil v rytmu 5 + 3 + 5 okenních os se širokým středním tříosým rizalitem, prolomeným valeně zaklenutým portálem hlavního vstupu s velkými dvoukřídlými dveřmi pobitými měděným plechem a zdobenými klasicizujícím dekorem. Sokl je obložen žulovými deskami, nad tím je uplatněn umělý kámen. Před dřevěná kastlíková okna suterénu i zvýšeného přízemí jsou osazeny kovové mříže řešené v klasicistním módu. Střední rizalit člení pilíře a sloupy s římsovými hlavicemi. Uvedené nosné prvky jsou v úrovni přízemí zdobené kanelováním, v rovině patra jsou hladké. Nesou rozměrný trojúhelníkový štít, ve střední části mírně ustupující a osazený termálním oknem. Postranní část tympanonu vymezil Hilbert pro nápis, jak bude rozvedeno dále v textu. Proto alegorickou sochařskou výzdobu rozmístil nikoli v ploše tympanonu, jak by se dalo předpokládat, nýbrž v prostoru přímo nad štítem a nad korunní římsou, která se ve střední části kompozice napojuje k horní části štítu. Alegorické sochy vytvořil akademický sochař Karel Dvořák (1893–1950), žák profesora Jana Štursy. Na korunní římse nad středem trojúhelníkového štítu jsou umístěné ležící postavy boha Merkura, symbolizujícího obchod, a bohyně hojnosti Ceres. Po stranách štítu se nacházejí postavy dotvářející pilíře, které podpírají korunní římsu. Na severní straně je vyobrazena Píle nebo též Spořivosti a Zemědělství, na jižní straně postavy symbolizující Průmysl a Stavebnictví. V tympanonu trojúhelníkového štítu je kapitálou proveden dedikační nápis následujícího znění: Když vlast zlomila jařmo a zemí nesla se víra v silné příští, dům tento k podpoře práce v 5. roce nových dějin byl postaven. Nový letopočet a revoluční étos nápisu odkazují nejen k založení Československé republiky, ale také, s ohledem na nové počítání letopočtu, k Francouzské revoluci z roku 1789. Uvedená paralela dovoluje rozvinout úvahu v tom směru, zda zdroje Hilbertovy inspirace nebyly přece jen výraznější. Nemusel to být pouze tereziánský barok či „barokní bedna“, jak uvádějí ve svých textech historici architektury Pavel Zatloukal a Jindřich Vybíral. Hilbert mohl v tomto případě čerpat inspiraci z aktualizované tradice neoklasicistní architektury přelomu 18. a 19. století. S tím  se pojí i odkaz na revoluční Francii a její republikánskou tradici, důležitou v ideové rovině také pro mladou Československou republiku. Nasvědčovalo by tomu kromě některých motivů sloupového i pilastrového řádu v průčelí stavby také řešení ústředního rizalitu s tympanonem a samozřejmě s tím související citovaný nápis. Při srovnání se sousedním palácem České banky Union podle návrhu architekta Ernsta Kornera je navíc zřejmé, že Hilbert rozhodně nevycházel primárně z vídeňské bankovní architektury, ale hledal inspiraci v odlišně pojatém prostředí, které odpovídalo charakteru právě vznikajícího československého státu. A jaké prostředí bylo pro novou republiku inspirativní a důležité? Odpověď je prostá: republikánská Francie. Když odhlédneme od vnějšího pláště ostravské filiálky Živnostenské banky, architekt založil stavební řešení na kombinaci tradičního cihelného zdiva se železobetonovou konstrukcí. To umožnilo využití trojtraktu na jedné straně s ústřední spojovací chodbou a na straně druhé s otevřeným kancelářským provozem s přepážkami. Dominantním přístupným prostorem v rovině zvýšeného přízemí je pokladní hala půlkruhového půdorysu, která vytváří nízké centrální cylindrické křídlo směrem do Tyršovy ulice. Tento motiv odkazuje k prostorovým řešením bankovní architektury závěrečné třetiny 19. století. Jako příklad lze uvést řešení pokladní haly Zemské banky ve Vídni od architekta Otto Wagnera. Zatímco u Wagnera se jednalo o vícepatrové křídlo, Hilbert zvolil řešení jen se suterénními prostorami a zvýšeným přízemím. Hlavní vertikální spojnici tvoří v budově trojramenné schodiště, situované nad hlavním vstupem v předním traktu budovy, spojující přízemí s vyššími podlažími a především s prvním patrem, kde bylo umístěno ředitelství banky. Provozní schodiště architekt umístil v zadním traktu u jihovýchodního nároží, přímo naproti kanceláři ředitele. Po roce 1945 v objektu sídlila Státní banka československá. Od roku 1989 vlastní objekt Komerční banka, která jej využívá dodnes. V průběhu osmdesátých let 20. století byl objekt radikálně přestavěn. V prostoru u jihovýchodního nároží vznikla v sousedství původního objektu nová jednopatrová přístavba obdélného půdorysu s plochou střechou, opatřená v rovině přízemí dvojosým veřejným průchodem z Nádražní do Tyršovy ulice. Projekt přístavby ve formách pozdního modernismu tehdy vypracoval architekt Radúz Rozhon. Navzdory přestavbě si hlavní budova uchovala Hilbertem navržený neoklasicistní výraz, který v ostravském prostředí symbolizuje moc a váhu peněz a obecně architekturu spojenou s reprezentací kapitálu.

MSt

Prameny:

Spisovna stavebního úřadu Moravská Ostrava a Přívoz, složka čp. 1698, k. ú. Moravská Ostrava.

Internetové zdroje:

Státní banka, Živnostenská banka, Komerční banka, in: https://www.pamatkovykatalog.cz/statni-banka-13066567 (cit. 15. 10. 2025).

Martin Strakoš, Živnostenská banka / Komerční banka, in: https://ostravskepamatky.cz/pamatky/75-Zivnostenska-banka-Komercni-banka-Union (cit. 15. 10. 2025).

.