Stavební plány z roku 1882 dokumentují výstavbu jednopatrového obytného domu a rozsáhlého hospodářského dvora. Projekt vypracoval pardubický stavitel Václav Kašpar, odborným stavitelským znalcem byl Antonín Wendel. Soubor plánové dokumentace zahrnuje situační plán, půdorysy, řezy i pohledy jednotlivých objektů. Objekt se nachází na místě někdejšího hostince U slunce, doloženého ve 2. polovině 19. století. V letech 1870–1881 byl vlastníkem nemovitosti Josef Malíř, poté hostinec zanikl. Následně přešel areál do vlastnictví manželů Otakara a Marie Fuxových, kteří v roce 1882 přistoupili k rozsáhlé novostavbě obytného a hospodářského komplexu.

Hlavní obytná budova byla navržena jako zděný jednopatrový dům obdélného půdorysu se sedlovou střechou. Architektonický výraz stavby odpovídá pozdně klasicistnímu a historizujícímu tvarosloví 80. let 19. století. Pravidelně komponované průčelí je členěno osově řazenými okenními otvory s profilovanými šambránami a trojúhelnými nadokenními frontony. Fasáda je završena jednoduchou korunní římsou, která podtrhuje horizontální členění objektu.

Dispoziční řešení domu odráží spojení obytné a hospodářské funkce. Po levé straně vstupu se nacházela spíž, čeledník určený pro služebnictvo a dvojice kravínů oddělených řezárnou. Naproti vstupu byla situována kuchyň, z níž se vstupovalo do chodby a navazujícího pokoje. Další obytné místnosti byly soustředěny v přední části domu orientované do ulice. Dochované plány naznačují členění odpovídající měšťanskému bydlení vyššího standardu konce 19. století.

Součástí areálu byly rozsáhlé hospodářské objekty, které souvisely s provozem statku a pravděpodobně také s ustájením koní účastníků honů. Půdorys hospodářské budovy zahrnoval po levé straně konírnu a po pravé rozsáhlou kůlnu. Objekt obsahoval dva sklepy oddělené centrálním schodištěm. V patře se podle dochovaných plánů a dispozičního uspořádání pravděpodobně nacházela sýpka (špejchar), určená ke skladování obilí a dalších hospodářských produktů.

Stavební vývoj pokračoval i ve 20. století. V letech 1913–1914 byla podána a schválena žádost o nástavbu prvního patra na špejcharu při čp. 108, čímž došlo k rozšíření hospodářských kapacit objektu. Další významná úprava následovala roku 1922, kdy byla přistavěna pavlač a upraveny některé hospodářské provozy, zejména prostory čeledníku a kravínů.

Od roku 1930 v objektech sídlilo dámské krejčovství Františky Kopecké. Od roku 1941 zde fungovala dílenská provozovna továrny na telegrafy a telefony Telegrafia.

Objekt představuje hodnotný doklad proměny někdejšího hostince v reprezentativní měšťansko-hospodářský areál. V rámci zástavby vilové čtvrti na Bílém Předměstí jde o ojedinělý příklad rozměrné historizující podnikatelské vily s dochovanými původními prvky na bohatě dekorované fasádě. Dochovaná plánová dokumentace z roku 1882 umožňuje detailně sledovat stavební podobu i provozní uspořádání areálu a současně dokumentuje stavební kulturu Pardubic v období pozdního historismu. Dnes je pro objekt charakteristický břečťan na fasádách a využití pro firemní podnikání, v objektech sídlí například firma MAHOSPOL v. o. s. Svou současnou podobou s poškozenou fasádou a novodobými plastovými okny však objekt křičí po rekonstrukci. 

KS